Austrálie - Nový Jižní Wales a Victoria

Pondělní ráno nemůžeme dospat. Dnes jedeme do Melbourne a půjčíme si na poslední čtyři dny motorku. Nebe je azurově modré, bez mráčku. Ve firmě Garner´s v samém centru města na nás již čekají. Nezbytné instrukce ohledně stroje, vybavení vším potřebným včetně kopií podrobných map na cestu, naplnit všechny kufry našimi zavazadly - a hurá k oceánu!

Jde to poměrně snadno, najdeme nejbližší nájezd na rychlý městský dálniční okruh "City Link", směr Geelong, protože po něm se z města dostaneme velmi rychle a snadno. Přejezd po impozantním mostě West Gate Bridge, který se klene nad ústím řeky Yarra do zálivu Port Phillip. Pak už jsou směrovky dokonce přímo na Great Ocean Road.

"Great Ocean Road" (zkr. GOR) prý patří mezi nejkrásnější pobřežní silnice světa. V délce 250 kilometrů kopíruje jižní pobřeží Austrálie. Vznikla v letech 1919 až 1932 a postavili jí váleční veteráni z první světové války na uctění památky svých padlých kamarádů. Na GOR najíždíme ve městě Anglesea a "dáme" jí skoro celou za jeden jediný den.
V Anglesii se chvíli zastavujeme a pozorujeme surfaře v přívětivých vlnách chráněného mořského zálivu. Je nádherně teplo. O kus dál za městem s nezvyklým názvem Aireys Inlet je skoro povinná zastávka na parkovišti u symbolické brány "Great Ocean Road". Pořízení nezbytné fotky - a pak si užíváme krásnou trasu ve skalách úplně podél pobřeží. Provoz není velký, takže si jízdu (pochopitelně v levém jízdním pruhu-tedy na straně oceánu) skutečně vychutnáváme. V zatáčkách je rychlost snížená a na rovných úsecích se může jet až stovkou. V dobrém tempu se střídají zatáčky, kdy silnice kopíruje terén podél přítoků, a rovné úseky s dalekým výhledem do oceánu. Vlastně to ještě není Jižní oceán, ale moře s názvem "Bass Strait", které odděluje pevninu od Tasmánie. Nejvíc se nám líbí úsek v blízkosti města Lorne. Zde se silnice krčí vysoko nad útesy, zakousnutá pod kolmými skalními převisy.

Od Apollo Bay se však trasa dost dramaticky vzdaluje od břehu. Henry Cole měl tedy pěkný pech, když jej jeho televizní tým dovedl právě sem do Apollo Bay, aby zde začal svou projížďku po Great Ocean... Projíždí se národním parkem Otway, kde by stálo za to se zdržet, ale nejde to, spěcháme. Pobřeží je odsud osm kilometrů vzdušnou čarou, ale silnice tam nevede - všude jsou útesy, které jen těžko odolávají erozní síle vln oceánu, který každý rok pohltí několik dalších centimetrů narušené skály. Krajina, kterou projíždíme, je krásná - mírně zvlněná, v údolích zelené pastviny plné dobytka, občas nějaké stavení. Tak nějak si představuji Skotsko nebo Wales. Za každým horizontem, na který se vyhoupne naše motorka, čekáme už konečně oceán... ale projíždíme pořád jenom vnitrozemím, po planině s dalekými rozhledy po nekonečných pastvinách - až náhle ukazatel doleva "12 Apostles Parking". Odbočíme a ocitneme se na parkovišti přeplněným auty a turisty. Jsou zde i dodávky, plné natáčecí filmové techniky. Copak se tady dnes filmuje? Ptáme se jednoho člena štábu. No, jako každý den - západ slunce na oceánu jako kulisa pro dvanáct apoštolů. Dvanáct apoštolů je název pro skalní útvary na pobřeží, nejslavnější turistickou atrakci naší trasy. Jde o zbytky skal, které kdysi byly součástí pobřeží, ale oceán je postupně pohlcuje. Když sem přišli osadníci, bylo těch skal dvanáct, ale dnes už jich je prý jenom osm a budou postupně ubývat další. Davy turistů se hrnou chodníčkem a po schodech dolů na pláž, aby si mohli apoštoly spočítat. Jiní turisté sedají do helikoptéry, aby apoštoly shlédli svrchu. My nesnášíme davy turistů, a proto sedáme na oře a prcháme dál. Totéž se opakuje u zastávky "Loch Ard Gorge". Snad ještě mohutnější proudy turistů z autobusů zde míří mezi útesy, po schodech a chodníčcích dolu na pobřeží a zpět nahoru, sotva se stačí vyhnout protisměru, posedávají na parkovišti kde se dá, aby nabrali svěží vítr před večerním odjezdem jejich autobusového zájezdu zpět do Melbourne. Když mezi ně parkujeme svou motorku, čtu z tváří některých turistek obyčejnou závist - jak rádi by asi vyměnily svoje sedadlo v klimatizovaném autobusu za moje místo v sedle motorky...  


Až parkoviště u "The Arch" je příliš malé na autobusy, a taky se blíží večer - a turisti pomalu mizí. Nebýt hukotu dost silného větru a bouření vln, bylo by tu skoro ticho. Zde si vychutnáme majestátnost oceánu, který svými vlnami prudce naráží na skaliska na pobřeží. Na pěšince, kde už dnes turisté nepůjdou, zahlédneme běžet dalšího zajímavého australského živočicha. Při bližším zkoumání dospějeme k závěru, že je to jakási kryso-veverka. Z naší přítomnosti si vůbec nic nedělá a v klidu okusuje odhozený rohlík. To nám připomíná, že už i my máme čas složit hlavu v objednaném motelu a dát si večeři. Ještě si prohlédneme klokany, které jsme zahlédli daleko od silnice na pastvinách, a uháníme, abychom nemuseli dojíždět za tmy. 

Dnes spíme v Bed&Breakfast - "Butterfly Farm" skoro na konci trasy GOR. Dům je velmi stylový a dýchá z něj opojení starými časy, je sto let starý a zachoval si atmosféru té doby. Kdysi tu byla farma, ale dnes je to milý malý motel o dvou apartmánech s verandou. V okolí je mnoho farem s dobytkem a dojírnami, které si musíme zítra trochu obhlédnout. Paní domácí je velmi milá a dává mnoho rad, kam se v okolí podívat, včetně rady, kde rychle večer nakoupit jídlo k večeři. Dnešní večeři máme "doma" a k tomu opět výborné australské víno. Jako vždy ještě před spaním objednáváme přes internet ubytování na druhý den. Zítra budeme v pohoří Grampians, kde jsme si zamluvili kompletně vybavenou chatku v horském městečku Halls Gap.

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE