Na motorce do Alp, Provence a na Azurové pobřeží

Sedmý den

Sedmý den jsme strávili střídavě na pláži a střídavě v centru Saint Tropez. Je to moc pěkné město kde není vlastně vůbec nic zvláštního. Je tam opuštěná četnická stanice, malý přístav, ouzké uličky kde někdy i silnější lidé musí chodit bokem a všude strašně smrdí prachy. Je to něco jako malé Monaco. Všude kolem vás smrdí Bentleye, Ferrari, nádherný ženský ve velikých kloboucích a v přístavu jachty za slabou miliardu dolarů. Z palub jachet na vás koukají týpci jako „Eklstoun“ nebo „ESPézetka“ a je jim úplně fuk že jim fotíte ty drahý obrazy co mají v jachtě pověšený. Pro motorku není problém zaparkovat. Ačkoliv jsou parkoviště placená, motorky tam mají zúžené vjezdy a parking je zdarma. Parkovat se vyplatí přímo v přístavu, nebo na hlavním (zeleném) náměstí, kde se houfně hraje petáng. Prošli jsme si přístav, prolezli centrum města a dali si oběd na centrálním náměstí. Jedna rada. Neobjednávejte si jídlo když přesně nevíte co to je. Jídelní lístek v angličtině nedostanete a velice často se s vámi obsluha nebude bavit anglicky. Aby jste nedopadli jako my. „Hele Maty, tak já zkusím třeba tohle z toho menýčka.“ „ No tak já taky.“ „ A víš co to je?“ „ Nee.“ „ Tak se necháme překvapit.“ „OK“ „Ty vole, škeble.“ „Jak se to jí?“:-D No comment. Ale byly výborný. Jediné co nás v Saint Tropez fakt nasralo, byl žeton na wapku, stál 3€ na 3 minuty. Už nás tam nikdy nikdo neuvidí.Po prohlídce města jsme zajeli na pláž za S-T, v již zmíněné vesničce "Slunečníčkov". Slunce pálilo jako o život a my si užívali nepříliš teplého moře. Podle teploměru na boudě plavčíka mělo 24 stupňů, což ovšem nebylo zas tak málo, na začátek června.
Mno, leckdo z vás podotkne, že kraťasy a tenisky se na motorku vážně moc nehodí, ale v 36 stupňovém vedru to ani v kevlarech nešlo. Tak jsme to (ač oba dost moralisti) riskli, ačkoliv tomu předcházela docela zajímavá diskuse.

Den osmý

Duration 12 hour 30 min 48 sec
Total distance 259.489 km
Average speed 21 km/h
Maximun Speed 115 km/h
Highest altitude 2036 m
Lowest altitude -55 m 

My jsme měli bohužel málo času a tak jsme Port Grimaud viděli doslova jen na otočku. Cesta po pobřeží je tady pořád stejná. Od Saint Tropez až po Saint Raphael je to jízda po středové čáře nekonečnými kolonami aut. Za Saint Raphael se to dost rozvolňuje, protože spousta aut jede na Nice a jezdí po dálnici. My jsme zvolili cestu po extra klikatém pobřeží, abychom si pořádně vychutnali moře, útesy a hlavně červené skály v národním parku Foret Domaniale d Estérel.
Tady jsme si udělali krátkou kochací přestávku nad útesy a udělali pár fotek nádherně azurového moře. O kulturní vložku se nám postaral jakýsi starší pán, který nám ukázal jak se elegantně vystupuje z nízkého auta. Prostě stačí vystrčit zadek a zbytek už jde samo :-D V momentě vyskočil od volantu (jak jsme se později dozvěděli) jeho syn a tatíkovi pohotově pomohl na nohy. Tatík si sebral kamínek z blízké skály a mohli frčet dál. Ještě sundali stahovací střechu aby si užili sluníčka. Jak málo stačí ke štěstí. Stačí mít malé sportovní autíčko a adresu v Monacu. Si říkám, co tady v Čechách vlastně hledáme. Nice je jedna dlouhá pláž. Na chvíli jsme zastavili a hned se k nám přitočil černoch a lámanou češtinou začal „jééé, čéši. Slušný lídi. Chódný lídi. Žádný otrokář. Tády máš dárek. Zlátý prstén. Žádný sméjd. Ty ušetřit spoustu éuro. Némaš nějaký dróbny peníze pro mě?“ :-D Zaručeně pravý prsten jsme s díky odmítli a dali jsme mu asi 10 eurocentů co jsem našel v kapse. Nebyl moc šťastný a už se s námi nebavil. Cesta do Monaca byla náročná a únavná.Hlavně kvůli vedru, které se pohybovalo kolem 35 stupňů. V Monacu jsme se zdrželi jen chvilku. Byli jsme z tepla vyčerpaní a už jsme se těšili až budeme výš v horách, kde bude chladněji. Navíc, když je tam člověk každý víkend, tak už tam moc nemá co okukovat ;-) zě? 
Skrze rezervaci Mercantour vede klikatá cesta, která místama připomínala enduro vložku. Nutno dodat že to bylo jen několik úseků v souhrnné délce maximálně 10 kilometrů. Pak už jen nekonečná extáze. Výjezdy střídaly sjezdy, rychlé úseky kde se dalo jet 180 střídaly klikaté cesty kde jsme řadili za jedna. Některá místa byla tak protkána silnicí že se člověk divil jak to tam vůbec namotali. 
Od Monaca na sever jsme ujeli asi 90 km, když nás opět bohužel zastavil sníh. Zjistili jsme že přes horský hřeben vedou 3 cesty a všechny 3 jsou kvůli sněhu uzavřeny. Moje nadávky na líné Francouze nebraly konce. V době kdy mají rakušáci vymeteno a vysušeno nedělají Francouzi nic. Co by se namáhali. Vždyť ten sníh přece roztaje časem sám, že?  Navíc nám bylo sděleno že pokud chceme na druhou stranu na Briancon, musíme to objet přes Saint Juliet du Verdon, což je objížďka 280 kilometrů. Nebo do Itálie, ale to znamená nazpátek do Monaca (3 hodiny jízdy) a tam přes Limone na Cuneo. Šly na mě mdloby, stejně jako na Matouše. 

Devátý den

Duration 11 hour 44 min 40 sec
Total distance 484.365 km
Average speed 41 km/h
Maximun Speed 138 km/h
Highest altitude 2361 m
Lowest altitude 0 m

Cesta přes vrchol vedla po uzounké cestě, která začínala závorou se zákazem vjezdu, kde bylo psáno že cesta je kvůli sněhu uzavřena. Již z dálky bylo vidět že přes cestu je spousta sněhu. Když jsme dojeli blíž, zjistili jsme že někdo zřejmě s pomocí ruční frézy vyfrézoval ve sněhovém poli cestičku. Auto jí sice neprojelo, ale motorka úplně v pohodě. Takových cestiček bylo později víc a tak jsme úspěšně překonali cestu do Itálie a nekonečně dlouhým sjezdem jsme sjeli o 2000 metrů n. mořem níž a frčeli na Cuneo.Po dlouhých, rovných a rychlých okreskách a po neplacených italských dálnicích jsme si to namířili v 38 stupních na Miláno, které jsme objeli na Lago di Como, kde jsme si na chvíli odpočinuli, dali si zmrzlinu a pokochali se pohledem na pěkné černošky korzující kolem jezera. Večer jsme zakotvili v San Rocco, jen několik kilometrů od Bormia a dalšího pěkného úseku, který jsme bohužel den následující nezdolali. V San Rocco jsme se ubytovali hned v pěkném kempu nedaleko silnice. Za velmi pěkné peníze se dat dal pronajmout pěkně vybavený srub pro 3 lidi. Stálo nás to 60€ za oba, se snídaní. 

Poslední, desátý den

Duration 12 hour 49 min 44 sec
Total distance 753.319 km
Average speed 59 km/h
Maximun Speed 169 km/h
Highest altitude 2794 m
Lowest altitude 146 m 

Po asi patnácti minutách lelkování jsme se naložili a vydali se po náhorní planině kolem obce Terza Canconiera (kterou tvoří jen asi 3 baráky a 2 stodoly) směrem ke Švýcarské hranici. Již dole v Bormiu nám pumpař sdělil že přes Stelvio nepřejedeme, že tam je ještě sníh. Dojeli jsme tedy alespoň nahoru abychom se porozhlédli. Na vrcholu Stelvia bylo také několik desítek motorkářů kteří lamentovali nad leností Italů, kteří měli Stelvio i Stilserjoch pěkně uklizen, ale přímo na vrcholu nechali asi 50 metrů dlouhý kus silnice neuklizené. Frézy odstavili a šli prostě domů. Ironicky jsme usoudili že „takhle se dělá turistický ruch“ a o kolik peněz asi denně přicházejí, když turisti neprojedou.
Po půl hodině lelkování a vyhřívání se na slunci jsme se vrátili na švýcarskou hranici a sjeli dolů přes Umbrail pass. Zvláštní to cesta. Velká část cesty, dole a úplně nahoře je běžná horská asfaltová cesta. A střední část cesty je čistá uježděná hlína. A všichni ti motorkáři co potřebovali z/do Rakouska, Švýcarska a Německa museli jet po téhle hlíně. Často to připomínalo enduro vložku, ale měli jsme štěstí (a nejenom my) že nepršelo a hlína byla vyschlá.
Přejeli jsme Umbrail pass, který byl ve spodní části také moc pěkný. Matouš uháněl kupředu, zatím co já pomáhal vytáhnout jedno F650GS ze škarpy. Nadrženej mladík řezal Umbrail nahoru a nějak mu to v jedné zatáčce nevyšlo. Po několika kilometrech jsme byli zase v Itálii. A po dalších několika zase v Rakousku. A hned v první vesnici v Rakousku (v Nauders) nás bafli policajti. Předjíždění přes zákaz a vysoká rychlost v obci (55 a 60 kmh) nás každého stálo 25€. I když, to předjíždění přes zákaz bylo se smůlou. Byla tam přerušovaná čára, kterou ovšem doplňovala značka "Zákaz předjíždění". Tuto značku ovšem kryl právě ten náklaďák co jsme ho předjeli. Nu, což. Celou cestu jsme nedodržovali žádné limity (mimo město), tak jedna pokuta téměř na konci dovolené byla snesitelná. Konec cesty? Ano. Pak se z nás už jen stali polykači kilometrů. Projeli jsme přes Ga-Pa, před Mnichovem nasadili na dálnici a o půlnoci byli doma. 

Závěrem
Celkem jsme najeli něco kolem 3700 kilometrů. Jen jeden jediný den nám pršelo, jinak jsme jeli za velmi pěkného počasí. 3x jsme spali ve stanu, 2x v „hotelu“ a 3x v chatičce (srubu). Benzín mě stál cca 7000,- Kč (Matouše asi 8500,-). Ubytování cca 9000,- Kč dohromady. K tomu jídlo a nějaké vstupy do památek a atrakcí. Částečně jsme si vařili sami. Měli jsme ešus, vařič a pytlíkové polévky a těstoviny. Většinou to byly ovšem snídaně u stanu nebo odpolední svačinky. Mýtné cca 1200,- Kč, pokuty 1300,- Kč :-D Někomu se to může zdát hodně, a někomu ne. Dalo by se to určitě jet levněji. Ale my jsme byli na dovolené a absolutně jsme neřešili kolik káviček, zmrzlinek, dobrého jídla a pití do sebe nasoukáme. 
Díky za přečtení a snad vás to bude alespoň částečně inspirovat k podobné cestě.
Dušan a Matouš, alias Seikos a mattua.

Informace o redaktorovi

Dušan Hájek - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE