Kreténně terénní dovolená

Dnes se to po ránu nějak mračí. Sice neprší, ale hory se válejí v mracích a teplota je "jenom" okolo pětadvaceti. Na koupání ani výlet do hor to nebude, takže se rozhodujeme pro výlet do hlavního města Heraklionu. Kdyby začalo pršet, ve městě to tolik vadit nebude. Po dálnici asi 70 km, přes hory po "Old Heraklion Road" něco přes stovku. Jedeme napřed ospalým ranním provozem po pobřeží a následně vjíždíme mezi olivovníkové háje a vinice. Po první třicítce kilometrů bereme ve větším městečku Perama benzín. "Old Heraklion Road" je poměrně slušná silnice, ale i tak je třeba být stále ve střehu, nečekaný písek v zatáčce, spadané kamení nebo pár ovcí na silnici nás potkalo snad každých deset minut jízdy. Tuhle cestu každému doporučuji, projíždí spousty malebných vesniček, před Heraklionem vystoupá přes hory a nabídne krásný výhled, následně se sérií dlouhých zatáček spouští k moři. Na pobřeží jsme najeli na dálnici, sjeli pod ukazatelem Centrum a vrhli se do víru velkoměsta. Heraklion sice stojí za návštěvu, ale ze všech tří velkých měst nás oslovil nejméně. Napřed se musíte probít ošklivým předměstím, pak hustým provozem v centru, kdy jedete za autobusem v houfu klidně deseti a více motorek namačkaní na lokty. Motorkáři/skútraři opět tak z poloviny bez helmy, občas to některý střihne na červenou.... Je tu problém zaparkovat dokonce i s motorkou, protože kde se dá, už stojí houfy motorek. Opustili jsme motorky a vyrazili si projít město. Nic moc, všude spousty lidí, všude daleko, všude dopravní dvouproudé obchvaty.
Po dvou hodinách courání opět nasedáme a jedeme se podívat na mínójské vykopávky a zbytky paláce Knósos.
Opět to znamená probíjení hustým provozem na předměstí, kličkování mezi auty, jízda v protisměru, dvojitá čára a stopka jsou tu jen žertem míněná doporučení. Doma bych si to nikdy nedovolil, tady jsou na takový styl jízdy všichni zvyklí a snad to ani jinak nejde. Chování lidí v provozu je tu zvláštní. Nedá se mluvit o nějaké ohleduplnosti, pouštění při najíždění na hlavní a podobně. Na druhou stranu ale nikomu nic nevadí, nikdo nikomu nenadává. Když někdo na chvíli zablokuje silnici otáčením nebo vykládáním zboží, nikdo netroubí ani se nerozčiluje.
Další zvláštnost provozu na Krétě mi došla až ke konci pobytu. Nikde nejsou slyšet houkačky. Řekové zkrátka asi nespěchají ani pokud zrovna jedou se sanitkou k nehodě. Marek tvrdil, že v Chanii jednou slyšeli sanitku, ale já ani jednou, a to jsme bydleli poblíž většího města a ve dvou velkoměstech byli na denním výletě!
Na Knósosu jsme se dlouho nezdrželi. Hustá koncentrace turistů a únava po půldenním courání po městě - zkrátka se nám nechce courat po ruinách, které přes plot najednou ztratily lákavost. Vracíme se na Old Heraklion Road. Zase do hor až do půli trasy, kterou jsme jeli ráno, tam ale silnici opouštíme a po malé cestě šplháme do kopců s úmyslem přejet hřeben a dostat se k moři do letoviska Bali. Tam chceme najít jednu restauraci, kterou nám doporučili kamarádi. Podařilo se, po malých silničkách jsme projeli dvě vesničky a klesáme k moři. V jedné z vesniček jsem se strašlivě vyděsil, když na mě za jednou ostrou zatáčkou uprostřed vsi vybafl rozjetý kamión přes celou cestu. Ještě že těsně před zatáčkou zatroubil, jinak jsem mohl být zajímavou dekorací jeho chladiče.
Dojeli jsme do Bali a projíždíme starými lázněmi až na konec cesty. Našli jsme to přesně, cesta končí přímo v lokálu restaurace, kterou hledáme.
Ještě jdeme na procházku po malebném přístavu, pak dáváme večeři a už za tmy nasedáme na mašiny, najíždíme na rychlostní silnici a čtvrt hodiny držíme na tachometru maximálku 120 km/h a jsme doma. Vykládáme holky a batohy u studií a jedeme vrátit motorky, protože zítra máme odpočinkový den. Nadchl mě přístup majitele půjčovny při vracení motorek. Všiml si, že stavíme před půjčovnou, vykoukl ven a mávl na nás, ať motorky zavezeme dozadu na neosvětlený dvůr. Když jsme pak zašli do kanceláře předat mu klíčky, jen se zeptal, jestli je vše OK...
Nemotoden
Dnes máme den bez motorek s pořádnou procházkou po Rethymnonu. Ráno jedeme městským autobusem až k pevnosti. Jdeme na prohlídku s super výhledem na hory, město a moře, pak couráme po městě a nakonec navštívíme trhy, kde se dá koupit všechno možné. Asi půlka jsou hadry a boty, druhá půlka všechno možné ovoce a zelenina, ryby, živá kuřata a králíci. Mnohem lepší podívaná než stálé trhy v Heraklionu nebo Chanii, ke převládá sortiment ala vietnamci. Pak brouzdáme po břehu moře až ke studiím, odpoledne koupání.

Informace o redaktorovi

Filip Tichý - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE