Hitparáda 2013
Text: Motorkáři.cz | Foto: Motorkáři.cz | Zveřejněno: 23.12.2013 | Zobrazeno: 24 521x
Blížící se konec roku je ideální příležitostí k ohlédnutí za uplynulou testovací sezónou. V redakci se opět vystřídala pěkná řada novinek - některé příjemně překvapily, jiné trochu zůstaly za očekáváním, a pak byly i takové, které nás doslova chytly za srdce. A které motorky z letošní nabídky bychom si nejraději postavili do garáží?
Tomáš Mikšovský
KTM 1290 SuperDuke R (test)
Komu udělit první místo v mém žebříčku testovaných motocyklů byl vcelku okamžitý proces i letos a já mohu zcela upřímně pogratulovat továrně KTM, které se zrodilo největší překvapení a zároveň můj favorit letošního roku. Nový nabušený SuperDuke zbořil veškeré mé předsudky a obavy z oblasti rozsahu použitelnosti stroje a doslova mi vykreslil novej úsměv na xichtě. Duke si prvenství zaslouží hned z několika důvodů. Ten první je jasný, ještě nikdy nebyl na trhu takto výkonný naháč s tak sportovní výstrojí, jako má Vévoda. Tahle realita je zárukou toho, že máte co do činění s mimořádným kouskem. První pohled naznačuje, že je stroj stavěn výhradně jako sportovní náčiní. A zde dávám Dukovi další plusový bod za jeho všestrannost. Nesmírně mne překvapil, jak umí lítat po uzavřené trati s velkou jistotou a přesností, ale pak je tu i druhá stránka. Když budete chtít vzít tuhle Bestii na nějakou kochačku ba dokonce dovolenou k moři, otevře Vám netušené možnosti cestovního komfortu. První příčka patří i továrně KTM, která je tento rok zdá se nejproduktivnější a posouvá konkurenční laťku výš a výš. Vzpomenu-li si na samotné začátky, kdy KTM vstupovala do kategorie sériově vyráběných superbiků s modelem RC8, tak musím říci, že ušla docela dlouhou cestu a naservírovala nám naháče, jakého svět neviděl.
Ducati Hypermotard 800 (test)
Nového Hypoše od Ducati ihned řadím na druhé místo. Tenhle FunBike nadělá tolik srandy, kolik mu dovolíte a co je důležité, nikdy nepřestane! Pochmurné dny či v dnešní době všudypřítomný pracovní stres v prach obrátí a nastolí neobyčejnou zábavu, která se vryje i do paměti sklerotika. V sedle hypermotárdové osmistovky začnete opravdu žít, výkon je dostačující od těch nejnižších obrátek a za doprovodu úžasného zvuku se stáváte středem pozornosti všude tam, kam se tahle domina podívá. Další super vlastností je doslova zázračně nízká spotřeba, která bude vždy stát na Vaší straně, ať jedete, jak jedete a to se u takovéto motorky cení dvojnásob.
Honda MSX125 (test)
A protože to chce ještě něco, s čím se dá v metropoli vjet tam, kde to nejde už ani na kole, nesmí v garáži chybět Honda MSX125. Nástupce motocyklu typu Monkey s manuálním řazením, dvanáctipalcovými koly a velmi obětavým jednoválcovým čtyřdobým motorem mě natolik přesvědčil, že bych za něj strčil i ruku do ohně. Tenhle živel je paradoxně svou velikostí nepřehlédnutelný a vejde se i na zadní sedačku auta. Jízda na téhle Hondě je opravdu zážitek, užil jsem si řazení do sytosti, a taky několik nezapomenutelných okamžiků při předjíždění. Jako společník ve velkoměstě je k nezaplacení, který ušetří mnoho času. Třešničkou na dortu je rovněž dokonalá spotřeba, která se pohybuje do 2 l/100km. Plusem je bezproblémový jednorázový přesun středního doletu i mimo město.
Vláďa Novotný
Když se tak podívám zpátky, nezbývá mi než konstatovat, že jsem letos nezavadil o jedinou špatnou mašinu. Každá měla něco do sebe a věřte, že je sakra těžké vyzdvihnout pouze tři nejlepší. Udělám to tedy tak, že vyzdvihnu trojici mašin, kterou bych z fleku ustájil ve své garáži a prožil s ní nadcházející sezonu tak, aby se holky povedený navzájem doplňovaly.
Yamaha YZ250F (test)
Kompletně nová dvěpade mě ohromě překvapila. S modelovým rokem jí v Iwatě naordinovali pěknou řádku technologických novinek. Jmenujme třeba zakloněný válec se sáním vpředu, elektronické vstřikování paliva nebo kompletně nový rám. Právě tímto se hodně přiblížila větší čtyřistapadesátce.
Ve stupačkách nové dvěstěpadesátky jsem se cítil fakt skvěle. Asi nejvíce se mi líbila parádní ovladatelnost, pocitově nízká váha a chuť zatáčet. Také výkonný motor zaslouží slova chvály. Během testování jsem ocenil možnost jednoduše a rychle upravovat charakteristiku výkonové křivky pomocí Power Tuneru. Pár kliků a mašina je tam, kde ji zrovna potřebujete mít.
Ve stupačkách nové dvěstěpadesátky jsem se cítil fakt skvěle. Asi nejvíce se mi líbila parádní ovladatelnost, pocitově nízká váha a chuť zatáčet. Také výkonný motor zaslouží slova chvály. Během testování jsem ocenil možnost jednoduše a rychle upravovat charakteristiku výkonové křivky pomocí Power Tuneru. Pár kliků a mašina je tam, kde ji zrovna potřebujete mít.
KTM 1190 Adventure R (test připravujeme)
Letos na nás Rakušáci vyrukovali s fungl novým Advíkem. Přesněji řečeno se dvojicí oranžových dobrodruhů. Jeden dostal do vínku větší um na silnici a ten druhý zase v terénu. Mě si kolem prstu omotal ten „blátivější“ Aventure s písmenem „R“ na konci. Líbí se mi jeho všestrannost, sportovní srdíčko a velké pochopení pro jízdu v terénu. Kdo se svezl, asi mi dá za pravdu, že motor jede jako „bejk“. K nezaplacení je možnost dvouválec umravnit pro jízdu v terénu, stejně jako široká řidítka, výborný podvozek nebo přední jednadvacítkové kolo. To mi nedělalo problém ani na asfaltce, kde jsem si plnými doušky užíval plnou palbu sportovně naladěného dvouválce v kombinaci s výborným podvozkem.
KTM Freeride 250 R (test)
Po čtyřtaktní třistapadesátce přišel čas dvoutaktu. Přesněji řečeno, trošku se zapracovalo na motoru ostrého endura EXC a šup s ním do Freeridu. Fakt dobrý tah! Tenhle „kočkopes“ je zdrojem nekonečné zábavy. Získal si mě svou živelností a hravostí, ale také tím, jak neustále dokáže člověka provokovat a hecovat k něčemu, co by ho v terénu ani ve snu nenapadlo. Líbí se mi parádně naladěný dvoutakt, který nabízí vyhlazenou výkonovou křivku, funguje téměř ve volnoběžných otáčkách a přitom neztrácí na své dvoutaktní živelnosti. V kombinaci se šasím, které se osvědčilo už u čtyřtaktní třistapadesátky, vznikl sakra zábavné nářadíčko.
Honza Krajíček
Vybrat z letos testovaných strojů trojlístek modelů, které považuju za nejlepší, byla docela makačka na bednu. Každá motorka přece má něco do sebe, každá zanechá spoustu dojmů – i těch negativních, na které se ale brzo zapomene, a tak když teď datluju do klávesnice tyhle řádky a za oknem mrzne až praští, sakra rád bych se projel klidně i na čínské stopětadváce. Snad mi ale ještě nehráblo, a tak vám s čistým svědomím předkládám můj výběr tří motorek, které ve mně ještě teď budí spoustu emocí a na něž za dlouhých večerů u krbu rád vzpomínám. (Títmo se omlouvám Nevadě, Heistovi nebo Burgmanovi – sorry hoši, řeklo se tři…)
KTM 390 Duke (test)
Nebyl největší, nejvýkonnější, nejpohodlnější ani nejúspornější, přesto byl z letošních testovaček bezpochyby tím nejzábavnějším. Duke letos vsadil na nižší střední kubaturu a tahle sázka se stoprocentně vyplatila – třistadevadesátka má poměr výkonu, váhy a ovladatelnosti tak akorát vyvážený, že si na své přijdou nováčci i zkušení jezdci. Jedněm se Duke nabídne jako lehká kompaktní motorka, kterou si snadno a brzy ochočí; těm druhým zase, když mu popustí uzdu, ukáže šlechtic pěknou dávku jankovitosti a drzosti, kterou v sobě ukrývá. Na Dukeovi mě nejvíc bavil motor, který průběhem výkonu i zvukovým projevem hodně připomínal neučesaný dvoutakt, a pak taky hbitost a intuitivní ovladatelnost, kterou se honosí mnohem nižší kubatury. To vše je navíc zabaleno v pěkně agresivním akčně pojatém designu, který prostě tak nějak vystihuje Dukeovo ladění. Při vší té akčnosti, zábavnosti a mladistvé svěžesti má ale 390ka pořád dost typicky praktických kladných vlastností (výtečné brzdy, vypínatelné ABS, bezvadně funkční nastavení podvozku), skrze které může oslovit širokou škálu motorkářů, a v boji se středněobjemovou konkurencí mu hraje do karet i relativně příznivá cena. Ať jste jednostopý zelenáč, protřelý požírač zákrut, příležitostný stuntrider nebo se prostě jen tak chcete projíždět – s Dukem 390 nudu ani cestou pro rohlíky nepoznáte.
Harley-Davidson FXDB Street Bob (test připravujeme)
Harley je trochu kontroverzní motorka – jedni na něj nadávají jako na neohrabanou, předraženou a vůbec nepraktickou hromadu pozérského železa, druzí jej zbožňují pro nezaměnitelné charisma, oduševnělý projev a neopakovatelný zážitek v sedle. Přiznám, že po jediném týdnu s touhle značkou patřím do té druhé skupiny. Těžko říct, zda Street Bob zaujal víc vizuálně, nebo jízdně, protože obojí se pohybuje skoro až na hranici kýče. Naprosto jednoduché ztělesnění motorky s rudým perleťovým lakem, klasickým kulatým světlem, kapkovitou nádrží a jednosedlem, to prostě nikdy nezestárne. Středem všeho otáčení je motor, jehož projev je brutálně okouzlující už na volnoběh na stojánku. Velkolepost a syrovost je záměr, nikoliv konstrukční vada. Majestátní stroj působí dojmem, že snad dokáže jet jen rovně. Jenže Bob patří spíš mezi ty subtilnější Harleye, a když sednete za vysoká řídítka, zjistíte, že pocitově je snad ještě menší – při vší své mohutnosti a neučesanosti je to naprosto poddajná, obratná a dynamická motorka. Individuál Bob si uchovává krapet svojí nezkrotnosti, aby vám dal poznat esenciální pocit souboje člověka a železa, to je jeho hlavní účel. Zároveň ale je ochotnou a poddajnou motorkou, se kterou se i při obyčejné cestě do práce budete cítit tak nějak líp. Ač neživý kus oceli, Bob má prostě duši. A o tom to je.
Kawasaki Ninja 300 (test)
Malý objemem, velký výkony – tak lze stručně popsat letošního verzi Ninji. Podobně jako u Dukea, i zde se sázka na novou kubaturu naprosto vyplatila. Objem je jen předsudek, přesto jsem byl překvapen výkony, které třístovka podávala. Pokud se má Ninja něčím pochlubit, je to právě bezvadně pružný a točivý motorem s nepokrytě sportovní charakteristikou ve vyšším pásmu otáček. Ale bezvadný motor by nebyl ničím bez stejně výkonného zbytku. Pevný rám a tvrdší tlumiče přispívají k naprosto lehké, citlivé a sametově hladké ovladatelnosti, a malý Ninja sedí jak přibitý, i když v zatáčkách dáváte pořádně za uši. Vizuálně přitom působí třístovka dojmem spíš dvojnásobné kubatury a ani delší pobyt v sedle nevyvolá nijak stísněné pocity, protože za řídítky se pohodlně usadí i urostlejší motorkář. Parametry nové třístovky jsou tak precizně vyváženy a vyladěny, že ani relativně menší výkon není na obtíž - Ninja prostě působí dojmem dospělé motorky, na které byste těžko hledali chybu. A přes všechno to sportovní ladění je to i docela vcelku praktický stroj, na kterém nemusíte zrovna brousit kolenem o zem, abyste si jízdu plnohodnotně užili. Sportovní kvality tady totiž nejsou na úkor každodenní použitelnosti, takže ve finále je Ninja mnohem praktičtější, než by se na pohled mohlo zdát.
Petr Poduška
Triumph Street Triple R (test)
Sice mám možnost označit tři vyvolené modely, ale pokud bych si měl vybrat motorku na každý den, bude to tenhle naháč střední kubatury. Street triple je už v základu hodně zábavná motorka se zajímavým charakterem řadového tříválce, která se díky svojí obratnosti perfektně hodí jak do města, tak na blbnutí po okreskách. V testované verzi R, vylepšené špičkovým podvozkem a brzdami se s ní nemusíte stydět ani na okruhu. Na motoru se mi líbí jeho pružnost, dynamika a chuť do života, řízení je přesné jako skalpel, a nakonec jsem si zvyknul i na novou koncovku výfuku. Ani v době, kdy se velká pozornost obrací k překoňovaným super-naháčům, bych tuhle zlatou střední za nic silnějšího neměnil.
Honda CB1100 (test)
Touhle krásnou retro-klasikou mi Honda udělala velkou radost, a ještě příjemnějším překvapením pak byly první jízdní dojmy. CB1100 rozhodně není jenom nablýskaná vitrína v muzeu historie, ale stoprocentně funkční motorka, která snese srovnání s modely novodobé produkce. Úzké osmnáctipalcové ráfky a celková geometrie sice dodávají jízdě specifický pocit, ale to je jedině ku prospěchu věci. Vzduchem chlazený motor pochopitelně není žádný divoch, ale i přes svůj nezáludný a čitelný charakter umí pobavit, když na to přijde. CB1100 má ale především trochu jiné ambice - v jejím sedle jako by se čas zpomalil, a na hektické tempo všedního dne rázem zapomenete. Až příští rok přijde na trh verze se dvěma výfuky a vyplétanými ráfky, nebude cébéčku chybět už vůbec nic.
Ducati Multistrada (test připravujeme)
Multistradu řadím už dlouho na nejvyšší příčku soukromého žebříčku motorek značky Ducati a zároveň ji hodně vysoko v kategorii velkých cestovních endur, pžestože má k terénu snad nejdál ze všech. Letošní model s novým motorem a semi-aktivním odpružením ji posunul pořádný kus dál. O podvozku Skyhook se nedá říci nic jiného, než že prostě dokonale funguje. Za jízdy o něm totiž vlastně ani nevíte - elektronika dokáže měnit nastavení tak plynule, že se motorka chová stejně na hladkém asfaltu jako na rozbité silnici. Hodně jsou znát i změny, které Ducati udělala na druhé generaci motoru Testastretta 11°. Tenhle dvouválec je mnohem kultivovanější - hlavně v nižších otáčkách - aniž by však ztrácel svůj dravý charakter, který hned tak neomrzí.
Lukáš Růžička
Harley-Davidson FXSB Softail Breakout (test)
Pokud bych se měl stejně jako ostatní v redakci otočit za sezónou 2013 a zhodnotit mnou testované motocykly, tak by asi první příčku atakoval opravdu povedený nový Softail Breakout. Motocykl čistého stylu s důrazem na prvky samotné podstaty bytí každého motocyklového příznivce. Kola, motor a rám - to zde hraje prim. Jednoduše řečeno přímočarý motocykl, který vybízí za každých okolností k úniku z reality všedních dnů. Podle mého názoru u H-D celosvětově trefa do černého a to i s ohledem na mladší generace a zákazníky mimo komunitu. Zaměřením nekompromisní svalovec, který zcela jistě v podání řady Softail chyběl. Živelná a přímočará klasika v divokém stylu, která ctí především individualistické pojetí jízdy na motocyklu. Pocitově i vzhledově s tímto motocyklem zcela jistě vystoupíte z řady a budete nadšeni. Na druhou stranu na delší vyjížďku s drahou polovičkou bych v této kategorii přemýšlel spíše nad modelem Heritage, ale celkově pro mě osobně jednička letošní sezóny a to nejen v této kategorii motocyklů.
KTM 1190 Adventure (test připravujeme)
Opravdová raketa, na kterou si musí jezdec chvíli zvykat. Vše funguje na první vrknutí bezchybně. V Rakousku již dlouhá léta mají dobrý recept na to, jak takový motocykl vytvořit a letošní rok, tak alespoň z mého pohledu nemohl dopadnout jinak, než umístit tento stroj do mého soukromého žebříčku. Co zaslouží opravdovou pochvalu, tak to je dokonale sladěná a fungující technika. Osobně mě příliš neoslovil vzhled, ale vše je kompenzováno maximální funkčností, která napříč testovanými motocykly této kategorie snese extra body nad veškerým hodnocením. Je patrné, že tento motocykl byl projektován s důrazem na maximální funkčnost a daný účel. Možná i právě proto, ctí jako jediný sekundární převod v podobě klasického řetězu. Ovládání je strohé, ale naprosto intuitivní a přehledné i přes velké množství funkcí, které nabízí. Navíc je jedno zda jste „alpský turista“, či dálkově smýšlející dobrodruh, ve všech směrech Vás jistě tento motocykl uspokojí. Navíc i zde máme možnost zvolit zde dvou modelů, přesně podle toho, co je Vám bližší. Zásadním zjištěním pro mě osobně je fakt, že tento motocykl i přes řadu modernizací zůstal stále dobrodruhem.
Honda CB1100 (test)
S představením CB1100 pro evropský trh Honda mnohým příznivcům značky plní tajná přání a sny po klasickém motocyklu v moderním pojetí. Jisté je, že právě takto koncipovaný model japonskému výrobci na evropské scéně již delší dobu chyběl. Myslím, že nejen mě tak Honda udělala v letošním roce velkou radost. CB1100 je tak na první pohled a usednutí nespoutaným mixem emocí s citem pro detail a prvky motocyklů minulosti. Honda CB1100 je motocykl pro jezdce, kteří preferují historicky vyhlížející motocykly v praktickém pojetí. Ať už na víkendové projížďky s přáteli nebo na každodenní ježdění do práce, jistě Vám přinese radost. Maximálně si cením z hlediska techniky celkového dotažení vzduchem chlazeného motocyklu. Navíc je zde jeden fakt, který se u podobných projektů někdy nevydaří. Na motocyklu s osmnáctipalcovými ráfky se náramně jezdí a nejedná se tak pouze o stroj do nablýskaného obchodu, čehož si cením asi ze všeho nejvíc.
Informace o redaktorovi
Motorkáři.cz - (Odebírat články autora)
Hlasování
Dotazník se zobrazí pouze přihlášeným uživatelům. Nejste bohužel přihlášení, tuto akci můžete provést v pravém horním rohu nebo se nově registrovat.
Jak se Vám líbil tento článek?