Hobití motorky: Honda Monkey vs. Honda Dax vs. Brixton Crossfire 125 XS

Kapitoly článku

Jeden prsten vládne všem,
jeden jim všem káže
Jeden všechny přivede,
do temnoty sváže.

Tahle slova zná každý fanoušek fantasy i kinematografie a odteď je budou znát i motorkáři. Protože tohle nebyl srovnávací test, nýbrž epický výlet až do dalekého Mordoru, teda pardon, Křince, při němž jsme hledali tu nejvhodnější náhradu za poníky pro malé hobity mého typu. Občas nám holt z toho věčného seriózního testování trochu šibe, a když máte v partě nevyčerpatelný generátor praštěných nápadů zvaný Bure, tak někdy ten přetlak musí prostě ven. A teď jsme se teda „vypláchli“ za několik let zpětně, takže nenajdete ani jedinou seriózní fotku s helmou. Tak snad nás za ty lumpárny dodatečně nezavřou do křinecké zámecké šatlavy a vy se při sledování videa od srdce zachechtáte. My jsme se tlemili v jednom kuse. Ale nebojte, písmenka už budou psaná naprosto vážně!

Co jsou zač

Ani jedna z těchto motorek není normální v tom smyslu, že byste si ji šli koupit a doufali, že nebudete vyčnívat z davu. Tohle jsou záležitosti pro totální extroverty a lidi zbožňující úchylárny, protože to přesně Opička, Jezevčík i Křížová palba jsou. Jak vidíte, ani jména nezůstávají extravagantní technice nic dlužna. Obě Hondy jsou remakem slavných předchůdců ze 60. let, přičemž Monkey se nám vrátila už v roce 2018 a od loňska disponuje novým dlouhozdvihovým motorem, který plní normu Euro 5. Dax je naopak letošní novinkou na evropském trhu a samozřejmě že i ten má ten samý dlouhozdvih, ovšem stejně jako u modelu Super Cub vybavený automatickou spojkou a čtyřkvaltem namísto pětikvaltu. Třetí Hondou stejné koncepce (prostě takový malý hajzlík na exhibování) by byl MSX125 Grom, což je vlastně Monkey s moderními tvary, ovšem ten už jsme do tohoto testu brát nechtěli, protože jsme si říkali, že tři Hondy se stejným motorem by už bylo moc, to by průměrný hobit moc na výběr nedostal. A tak jsme sáhli po něčem úplně jiném, a to po rakousky se tvářícím čínském výtvoru jménem Brixton Crossfire 125 XS, což je ze všech tří strojů nejvíce konvenční motorka, akorát, inu, v XS balení. Prostě takový pitbike.

První usazení

Konečně motorky, na které dokážu nasednout, aniž bych musel mít gymnastickou průpravu! Všechny tři mají tu kouzelnou vlastnost, že se tváří v tvář jejich miniaturním rozměrům a svéráznému tvarování začnete automaticky lehce přiblble usmívat. Největší úchyl z téhle trojice je bezesporu Dax, protože to je jenom taková lisovaná roura se sedlem, vidlicí, koly a motorem. Konvenčním strojům je nejvzdálenější a ta úzká plechová věc spojující sedlo s hlavou řízení je po usednutí za řídítka divnost největší – na tohle prostě nejsme zvyklí. Kolena dáte skoro k sobě, narostlí jezdci typu našeho Gandalfa vlastně úplně k sobě, když je mají až nad trubkou. Sedlo je proti tomu na Opičce takové tužší, ale pozor, pojme dva lidi! Resp. takhle, Dax je homologovaný pro provoz ve dvou, jsou tady stupačky pro spolujezdce, ale místa na palubě není vzhledem k rozvoru 1200 mm samozřejmě není na rozvalování a že byste tu měli o tolik víc prostoru než na Monkey, to se taky říct nedá. I když rozdíl v rozvoru 5,5 cm není úplně malý. Ergonomický trojúhelník je ale s Opičkou hodně podobný, nohy vepředu, ruce velmi pohodlně na vysokých řídítkách, před nimiž se nachází jediný (a moc pěkný) kruhový LCD budík s inverzním zobrazením. Co rozhodně nepřehlédnete, je velmi pěkná kvalita zpracování i detailů, prostě Honda se vším všudy, ale taky si za to Honda nechá zaplatit. Ani jeden z minimotocyklů japonské jedničky nemá XS cenovku a Dax je z nich nejdražší – 101 900 Kč. To se malý hobit pořádně prohne.

Monkey je levnější, ale jenom o fous – 99 900 Kč. A to ani nedokáže odvézt dva lidi, je to striktně sólovka! A vidíte, i přesto jsme si ji v redakci vybrali jako naši soukromou motorku. Má totiž neskutečný wow-faktor, Dax je lehce úchylný, ale Monkey je prostě roztomilouš první třídy. Její ikonické tvarování musí uchvátit každého – malá zubatá kolečka, vysoký přední blatník, potom zleva tři takové kopečky nádrž-airbox-boční kastlík, a nakonec velkolepé sedlo, které vypadá jako malý gauč a je přesně tak pohodlné. Že je opravdu hodně měkké, až nemotorkově? To vašemu pozadí vůbec nevadí. I tady je jízdní pozice naprosto vzpřímená, taková legrační, jak kdybyste seděli na záchodě a drželi u toho sekačku na trávu, a vlastně jediný větší rozdíl proti Daxovi je nádrž mezi nohama, takže si přeci jenom připadáte jako na motorce a ne jako chlapec na koštěti. A i zde platí konstatování o vysoké kvalitě, prostě tohle je ten originál, k němuž všechny čínské kopie vzhlížejí.

Zatímco u Daxe a Monkey vidíte, že to jsou prostě legrační jezdítka a při jejich pořízení vám nesmí chybět schopnost udělat si srandu sami ze sebe, Crossfire je naopak malý velký drsňák, zejména v tomhle matném černém provedení. Nechybí mu typické brixtonovské prvky v čele s pěknou nádrží s boky protlačovanými do písmene X, hodně pěkně vypadá i stupňovité sedlo nebo třeba maska kolem LED světla, nicméně už z dálky vidíte, že tohle není načančaná Honda, ale vlastně takový užitkáč. Největším důkazem toho jsou řídítka s poměrně tvrdými gripy a hlavně naprosto jednoduchými přepínači, kde se ani tlačítko blinkrů nevrací, před nimiž je akorát ručičkový otáčkoměr s malým digitálním displejem (kde nechybí palivoměr!), přičemž na tachometr většinou nevidíte, ale dá se orientovat podle otáček – na pětku co ukáže ručička, to vynásobíte deseti. Kvalita zpracování není zlá, ale všechno je takové tuhé, nepoddajné a prostě poznáte, že tamto jsou japonské Hondy (byť vyráběné v Thajsku) a Brixton jasná Čína. A znát je to i po nasednutí, protože sedlo je tuhé a vaše sedinka potvrzuje to, že je opravdu hodně hranaté a rozhodně tady není takový ten plyšový pocit po dosednutí ani z tlumičů. Na druhou stranu je tady jasná motorková pozice s nižšími řídítky a stupačkami dozadu, Crossfire nejvíce připomíná konvenční motocykl, akorát že je ve velikosti XS, přesně jak říká jeho název. A tady platí i to, že XS je i cenovka, země původu a všechny ty srandy kolem se projevují na cenovce, která v době testu měla hodnotu 59 900 Kč. Aktuálně dochází ke změně importéra této mladé rakouské značky, tak uvidíme, jak to bude pod novým vedením. Nicméně dramatický rozdíl v ceně proti Hondám tady bude pořád. A jenom o tom, že tady proti Japonkám s ABS je pouze propojený brzdový systém CBS, to fakt není.

Řekni, kde ty koně jsou…

Vrci je sežrali, proto jsme si museli pro svoje putování do Mordoru vybrat benzínové stroje! I ty mají své koně, každý stroj jiný počet, ale s překvapivě podobným dopadem na rychlost, ať už je převodovka jakákoli. Po technické stránce jsou si motory docela podobné, jenom s tou výjimkou, že Hondy mají válec položený a Brixton postavený, jinak jsou to prostě vzduchem chlazené dvouventily s OHC rozvodem. Nejsilnější z party je papírově Brixton, jehož motor dává 8,2 kW/11,2 koně, což je sakra víc než těch 6,9 kW/9,4 koně u Hond. Skoro 20 % výkonu navíc! No to bude raketa proti Opici s Jezevčíkem. Jenomže ono to není jenom o té absolutní hodnotě. Musíme se také podívat na další věci, třeba na to, že Brixton dosahuje toho svého maxima až při vysokánských 8500 otáčkách a že jeho točivý moment kulminuje hodnotou 9,6 Nm při 6500 otáčkách. To je zhruba tam, kde Hondám vrcholí výkon (6750), a japonské konkurentky se hlavně chlubí podstatně vyšším točivým momentem 11 Nm již při 5500 otáčkách. To je o 15 % víc. Co to znamená pro jízdu?

Znamená to opravdu hodně. Brixtona je potřeba neustále točit, což mu nikterak nevadí, ale čínský motor není celkem podle očekávání z nejklidnějších, co se vibrací týče, a i když to není zase taková tragédie, tak proti ultra jemným jednoválcům Hondy je to prostě jiný svět. U Hond je všechno takové víc na pohodu, sice cítíte, že motorům nahoře chybí špička, ale to hutné (na dvouventilovou stopětadvacítku) střední pásmo vám to bohatě vynahrazuje, navíc si motor pod vámi jen tak pufá a vůbec vás neotravuje nějaký brněním. Tady fakt cítíte, za co jste dali ty prachy. Dynamika všech tří strojů je naprosto srovnatelná, Hondy zaberou pěkně odspodu, Brixton je potom dotáhne po vytočení, jenomže když už máte pocit, že se ty jeho extra koně vzepnou k finálnímu kvapíku a Hondy nechají za sebou, zjistíte, že už jste za zenitem. Ač má Monkey psanou nejnižší maximálku 91 km/h, tak ji Brixton (95 km/h) dokázal sice z větru dojet, ale nikoli předjet. A že jsme se takhle bavili mockrát na dlouhých rovinkách. Dax je stejně rychlý, prostě tachometrově se dostanete po rovince přes kilo, ale ani jedna z motorek není rychlejší než zbylé dvě.

Což je velké překvapení, protože osobně jsem Daxe šacoval na nejpomalejšího i dynamicky nejslabšího. Důvod? Monkey a Crossfire mají pětistupňovou klasickou převodovku se spojkou, která jde u Hondy jedním prstíčkem a na Brixtonu si předtím musíte skočit do posilovny, a Dax používá čtyřkvalt s automatickou spojkou, jak to známe ze Super Cubu. Tohle řazení z principu není tak rychlé, navíc musíte rozložit akceleraci do většího otáčkového rozdílu po přeřazení. Jenomže se ukázalo, že to vůbec není problém, Dax je navzdory čtyřkvaltu stejně rychlý a ani po stránce akcelerace nestrádá. Navíc tenhle netradiční způsob řazení vám vnáší do jízdy přidanou hodnotu, nejedete na „obyčejné“ motorce, je to něco jiného a hřeje vás u srdíčka, že jste si zvládli překalibrovat hlavu, protože řazení je „závodní“, tedy vyšší kvalty cvakáte špičkou nohy a nižší na kolébkové řadičce patou. Rozjezdová spojka funguje precizně, šikovní jezdci se naučí řadit naprosto bez škubání a podřazovat s meziplyny, a vedle té netradiční stavby je tohle další prvek, který z Daxe dělá exota mezi exoty.

S malými kopyty

Naši benzínoví poníci mají shodně velká kopyta, tedy myšleno kola. Bavíme se tady o skútrových rozměrech, když všechna kola jsou 12palcová, obutá vpředu do 120 a vzadu do 130 mm široké obuvi. Nicméně rozdíly tu jsou, Dax s Crossfirem mají výšku pneumatik 70 procent, zatímco špuntovky na Monkey jsou 80procentní. Crossfire má taky hrubý vzorek, Dax naopak zcela hladký silniční. Hodně podobně vypadá i přední odpružení, všechny stroje mají obrácené vidlice, samozřejmě nenastavitelné, a u Hondy se dozvídáme i zdvihy, které činí nemalých 10 centimetrů. Brixton si spoustu technických údajů nechává pro sebe, nicméně vypadá to, že zdvihy má vpředu podobné. Vzadu se koncepce liší, Hondy mají po dvou postranních tlumičích s dvoustupňovými pružinami, přičemž Monkey má kyvku oválného průřezu a Dax čtyřhranného. Takovou má i Brixton, ovšem u něj odpružení zajišťuje centrálně umístěný tlumič bez přepákování. Nastavit si nemůžete nikde nic. Brzdové soustavy jsou ve všech případech s kotouči vpředu (220 mm) i vzadu, akorát že Hondy mají ABS a na předku dvoupístkové třmeny, zatímco Brixton s cébéeskem má třípístek. Nejlehčí se 104 kg je Monkey, následovaná 107kg Daxem, v obou případech s plnou 5,6litrovou nádrží. Brixton je se 111 kg nejtěžší, ovšem pozor, taky má obří 11litrovou bandasku! Dvojnásobná nádrž ale neznamená dvojnásobný dojezd, rozdíly v psané spotřebě jsou docela značné, 1,5 l/100 km u Hond a 2,4 l/100 km u Brixtonu. Na každý pád se jedná o hodně legrační čísla.

Zpátky k podvozkům. S kratičkými rozvory, nízkým sezením i hmotnostmi a na 12“ kolech pod sebou nikdy nebudete mít betonově stabilní cesťák, nicméně byl jsem překvapený, že to zdaleka nejsou nervózní vrtošivé potvory, jak jsem čekal. Z toho jsem měl docela obavu, že to bude tak trochu o ústa, když začnete překračovat městské rychlostní limity. Ale ono vůbec, na Monkey, Daxu i Crossfiru se jede úplně stejně jako na větších strojích, jenom si logicky musíte dávat většího bacha na to, jestli vás vidí řidiči aut, protože sedíte hodně nízko a jste snáze k přehlédnutí. Tedy pokud zrovna nejedete v mágovském klobouku nebo s rudou parukou. Samozřejmě že sebou nemůžete moc mrskat, pokud vážíte podobně jako stroj samotný.

Průlety zákrutami jsou na těchto ponících strašně legrační, protože vzhledem k hmotnosti strojů, rozměru pneumatik a výšce sezení se prakticky nenakláníte, stačí jenom vystrčit lokýtek či kolínko a motorky jednoduše zatočí. Liší se ale pocit při zatáčení, a tady opět platí, že u Hond víte hned, za co jste si zaplatili. Oba podvozky jsou velice komfortní, na Daxu možná trochu tvrdší na zadku, když tady mají jezdit dva, navíc u Monkey je ještě to měkoučké sedlo, ale na každý pád nechápete, jak takhle maličké stroje s maličkými koly dokáží odfiltrovat hrbolatý povrch. Žádné skákání a tvrdé rázy, jenom nečekaně plavná jízda. Hlavně v podání Monkey. Proti tomu Brixton je Číňan se vším všudy, odpružení tedy není vyloženě špatné, ale tváří v tvář Hondám je zkrátka o úroveň níž. Přední vidlice je tvrdá, zadní tlumič zase podtlumený, takže v rychlejších zákrutách vás to občas donutí radši trochu ubrat plyn, zatímco na Hondách prostě frčíte s rukou obtočenou kolem rukojeti a ještě přitom koukáte, kde co lítá. Tady fakt platí, že dostáváte, za co jste si zaplatili.

Platí to i u brzd, ovšem nikoli, co se týče účinnosti. Tam si jednotlivé stroje nemají co vyčítat a Brixton možná dokáže zastavit na nejkratší dráze. Jde o projev brzd a jejich dávkovatelnost. Hondy mají brzdy trochu gumové, ale dobře dávkovatelné. Na Crossfiru jsou o dost kousavější, a když šlápnete na páku zadní brzdy, v tu ránu zabere i přední třmen a pošle vidlici ostře k zemi. Na suchém čistém povrchu je to v pohodě, na mokru by mohl být problém, tam se určitě v lepším světle projeví soustavy s ABS u Hond.

Muziky podle peněz

Máme před sebou finální verdikt, v sedle kterého z poníků bude hobit mého typu nejšťastnější. Objektivně vzato Brixton na Hondy ztrácí, není tak kultivovaný ani motoricky, ani podvozkově a ani zpracováním, navíc nedokáže nijak zužitkovat svůj výkonový bonus. Jenomže když se podíváme na jeho cenovku a finanční odstup od Hond, je to úplně jiný pohled. Japonské stroje jsou o dvě třetiny dražší, což je prostě brutální rozdíl, a Japonky rozhodně tak dramaticky lepší nejsou. Pokud bychom vzali čistě poměr ceny a nabízených vlastností, je Brixton Crossfire 125 XS jednoznačným vítězem. Má také své charisma, je to prostě rošťák a gauner a vypadá, že mu vůbec nebude vadit, když ho čas od času někde vyválíte. Taky si klidně dokážu představit, že tu motorku koupím domů a kromě toho, že na něm budu prasit já po okolí, se na ní budou učit moje děti.

To Hondu bych harantům nesvěřil ani jedinou! To jsou prostě drahé stroje, které si kupujete proto, že jste exhibicionisté a máte rádi krásné pošetilosti. Sto tisíc za tyhle malé srandisty, přičemž jeden neuveze ani dva lidi, to je fakt darda a racionálně vzato nedává pořízení Monkey ani Daxe žádný smysl. Naštěstí v jednostopém světě je krásné to, že je naprosto nelogický a člověk si kupuje prostě to, co velí jeho srdce. A zamilovat se do obou Hondiček je velice jednoduché. Jsou nejen krásné, ale i nadprůměrně dobře fungují. Přitom se od sebe dost výrazně liší. Monkey je taková plážová pohodovka, úplně se na ní vidíte v kraťasech, žabkách a barevné košili (což je samozřejmě z bezpečnostního hlediska úplný průšvih a takhle nejezděte, ale svádí to k tomu), zatímco Dax je prostě úchylárna na druhou. Na něm není konvenčního vůbec nic, a právě proto by byl i mojí volbou.