Suzuki DL 1000 V-Strom (2015)

Konečně nejsem bez motorky. Chvíle na kterou jsem se dlouho těšil nastala. Vlastnil jsem starého Stroma 650. Mohlo by se zdát, že je to další jasná logická volba, ale jednoduché rozhodování to nebylo. Jestli jsem se rozhodnul správně se teprve ukáže.

Motorka koupena od harnessbiker (Praha 10-Uhříněves) - Vše proběhlo, tak jak jsem plánoval a očekával. A navíc jsem stroj pořídil ve slušné výbavě za cenu, kterou jiní prodejci nabízejí bez ničeho.

Výška jezdce: 173 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
KTM 1050 Adventure: Nakonec jsem zůstal věrný značce. Podle recenzí mi i víc vyhovoval projev motoru. A taky nějak víc věřím Suzuki z hlediska spolehlivosti a servisnho zázemí. Ale KTM 1050 bude zajisté taky výborný stroj.
Suzuki DL 650 V-Strom: Bylo to těžké rozhodování, ale pak bych si mohl vyčítat, že jsem nevzal tu silnější. Přece jen jezdíme ve dvou se ženou.
BMW F 800 GS: důvod neuveden

První dojmy - Byť je to úplně jiná motorka než můj starý Strom, tak jsem tam ty kořeny nějak stále pocítil. Je to pořád Strom a rodina se nezapře. Budeme si na sebe muset ještě trochu zvyknout. Malinko jsem zápasil se záběrem spojky, který se mi zdál oproti minulému stroji moc "na konci" a vzhledem k mým krátkým prstům to nebylo úplně ideální, ale snad to půjde ještě poštelovat. Co se týče převodovky, tak doufám, že si to všechno ještě sedne. Někdy při přeřazování se mi zdá, že to nějak moc tříská a někdy bývá takové uskákané. Zejména tedy u rychlostních stupňů jedna až tři, ale chyba může být i mezi sedadlem a řidítky. Dlouho jsem nejezdil. Bude se třeba do toho zase dostat.

Motorku bych doporučil pro - Pro toho kdo chce jezdit po silnici pohodlně a vozit spolujezdce se spoustou kil nákladu a při tom si ještě užívat jízdní vlastnosti.

Doplňky na motorce - Hned u prodejce jsem si ji nechal nastrojit tímto vybavením:

Padací rám SW Mottech
Botka na boční stojan SW Mottech
Kryt pod motor SW Mottech
Centrální stojan SW Mottech
Nosiče bočních kufrů a ALU plotna GIVI
Originální kryty rukojetí
Vyhřívané hefty Oxford
























14.7. 2016 Jsem doplnil o ALU boční kufry a 12V USB zásuvku, kterou jsem umístil k padacímu rámu. Nyní mohu nabíjet zařízení přes USB i s vypnutým motorem.

Recenze

Naskytla se dobrá nabídka, tak jsem do ní šel. Kde jde podle mě znát největší pokrok, tak je podvozek. Ani jsem nic nešteloval. Všechno bylo v továrním nastavení a rozdíl oproti staré mašině je výrazný. To je nebe a dudy. Podvozek všechno krásně požvýká. Navíc jsem vůbec nepoznal, že vezu osobu navíc. Co se týče manipulace na místě tak to jde svinsky znát. Nevím jestli je to těmi pár kily navíc nebo prostě jsou řidítka na trochu jiném místě než jsem byl zvyklý, ale nadřu se víc. Zacouvat mašinu ve sjezdu do garáže a pak ji nahodit na centrální stojan dá víc práce. Zrcátka jsou stejná jako předešlá, ale zdá se mi, že jsem v nich viděl míň. Poprvé jsem zauvažoval nad rozšířením zrcátek. U staré mašiny mě to ani nenapadlo. Možná, tam byly širší řidítka, tak jsem viděl lépe za sebe namísto svých ramen. Úložný prostor pod sedlem je menší. To co jsem vozil před tím se již nevejde. Nic méně vejde se stále to důležité. Někde jsem četl, že prý má nový Strom kousavé brzdy, ale pro mě teda úplně paráda. Brzdy maximálně vyhovujcí. Co se týče obsluhy palubního menu, tak jsem vše pochopil za jízdy. Intuitivní ovládání. Manuál jsem si otevřel až doma. To už jsem ale věděl všechno co na co slouží. Jak už jsem zmínil budu ještě muset zabojovat s řazením. Dráhy rychlostních stupňů jsou zjevně jinak dlouhé než na staré mašině, tak to bude chtít trochu cviku.

K 1.8. 2016 - Něco už jsme najeli, tak mohu shrnout několik postřehů. Začnu tím dobrým. Brzdy jsou pořád dobré a jsem spokojený. Tentokrát jsem je otestoval i s pořádně naloženou motorkou a účinek je stále vyhovující. Co se týče pohodlí, tak to je taky bez debat. Ujel jsem na ní 1000 km za 14 hodin bez následků. Posez mi vyhovuje a jsem rád, že jsem si tehdy při koupi neobjednal snížené sedlo. Zvyknul jsem si a je to akorát. Jinak by to bylo na úkor pohodlí. Navíc když motorku zatížím nákladem zhruba 30 - 40 Kg a vezu i 70 kg spolujezdce, tak dosáhnu téměř celým chodidlem i s maximálním předpětím zadní pružiny. Když jsem u toho nákladu, tak se dá Strom krásně ovládat i takto naložený a s výkonem a spotřebou to nijak extra nezamává. Váha je to už pořádná. Manipulace s motorkou na místě se 40 kg nákladu dá zabrat. Zde opravdu již pociťuji silný motor a mohutný zátah odspodu. Především v ostrých zatáčkách a klikatých horských cestách. Zde výrazný rozdíl oproti 650 a až teď si uvědomuji rozdíl. Taky díky zpřevodování a možnosti jezdit v nižších otáčkách mohu horské vracečky projíždět s 2. kvaltem. Na 650 jsem někdy řadil i za jedna. Když jedu sám, tak rozdíl ve výkonu oproti 650 Stromu nijak zvlášť nepociťuji. DL 1000 zkrátka své kobyly vytáhne až je skutečně třeba. Závodník to prostě není. Je to tahoun.

No a teď ty stinné stránky. Bohužel jich není málo a o mé spokojenosti celkově s moto se zrovna hovořit nedá. Často si vyčítám, že jsem si měl ještě vyzkoušet KTM 1050, Triump Tiger 800, BMW 1200GS a mít nějaké podvědomí jak co zhruba jede. V situaci, které jsem byl jsem učinil ukvapené rozhodnutí. Jestli to byla správná volba nebo chyba stále ještě nevím. Možná to chce více času než si to sedne. Co si ale určitě nesedne je světlá výška. Zde se potvrdily moje obavy a opravdu to nestačí. Terén nevyhledávám a k dneštnímu dni mám asi pět slušných zádrhů o krycí plech. Naštěstí nejeví výrazné známky poškození. Ještě že tam je. Minimálně v polovině případů by to odnesly svody. Nějakých 165mm je papírová světlá výška. Já to snížil asi o další dva cm šusplechem a připočtěte další pokles při zatížení. Jsem někde ve výšce super sportu. Tohle má být schopno projet terén? Olíznu kdejaký retardér.
Palubní deska. Nevím čímto, ale už se mi ve vrchu rozlízá. Tam kde měly plasty pěkně lícovat a drží je pokupě plastové západky se mi objevuje mezera. Je to to místo v oblouku nad otáčkoměrem. Po zacvaknutí stačí ujet pár km a plastové zobáčky se zase povolí. Nevím jestli to je výrobní vada nebo mechanici při zapojování vyhřívaných heftů špatně poskládali přístrojovku. Každopádně už jsem do toho taky lezl. Vyhřívané hefty jsem si nechal přelepit při garanční prohlídce po 1000 km, kdy se mi po zahřátí protáčely. Bylo to jinde než jsem moto koupil. Nyní se mi začal znova protáčet levý heft. Musel jsem se dostat pod přístrojovku, abych mohl odpojit konektor, sejmout rukojeť a znova jí přilepit. Nyní zase drží. Ach jo, opět si něco zase musím dodělávat sám. Navíc mi ještě pokapali nádrž lepidlem (více v deníku) Takže úplně zbytečně ještě k tomu.
Co mě ale si úplně nejvíc žere je práce s plynem a převodovkou. Nevím jestli je to obecná vlastnost litrových dvouválců nebo moje jezdecká demence, ale záškuby při zavření plynu, obzvlášť když je motorka v náklonu mi dokáží solidně znepříjemnit jízdu. Čím nižší převodový stupeň tím výraznější trhání. Tak samo i při přidávání plynu od nuly. Tedy po úplném zavření plynové rukojeti. Toto právě souvisí i s jízdou v koloně. Hotové peklo. Vysledoval jsem, že asi nejnižší možná rychlost, kdy motorka nejede ale spíš poskakuje dopředu je 13km/h. Pak jedině spojkovat do zblbnutí a spálit spojku, aby se chod uhladil. Na starém Dl 650 si nevzpomínám, že bych měl tak zásadní problémy při popojíždění. Dojíždění ke křížovatce s podřazováním má smysl tak možná do 30 Km/h, pak je lepší vyřadit a dojet s neutrálem. Jinak spíš místo brždění motorem začnete zase zpátky zrychlovat od volnoběhu. Spojková páčka má celkem tvrdý chod. Nic pro ženu. Nechápu ale proč. Je to hydraulika a na DL 650 lanková chodila více zlehka. Záběr spojky je až na konci. Furt se mi na to nedaří zvyknout. Poštelování na páčce nic nevyřešilo jsem na "4" což znamená páčka je nejblíž ke gripu. Největší kámen v botě je asi řazení. Přijde mi, že tam rychlosti nezapadají zrovna hladce. Řazení na dvojku už jsem si vychytal. Kopnu jí tam hned sotva co rozjedu jedničku. Jedině pak tam vklouzne jako po másle. Další kvalty 3 a 4 doprovodí strašná rána. Na Korsice, kde byly vysoké teploty byl zvukový projev mnohem výraznější. Přisuzuji to zřídnutí oleje. Tady zase zpátky v ČR je to více v klidu. Řazení na 5 nahoru a dolů je asi nejlepší. Na 6 se v 80% po cestě objeví jakýsik malý zádrhel. Když řadičku nedotáhnu úplně až na okraj, tak mohu zpozorovat že při vypuštění spojky si rychlost pak ještě někdy docvakne. Nevím jestli se to ještě nějak zajede nebo je chyba ve mě, ale kazí mi to požitek z jízdy. Snad jedině, když jedu trochu sportovněji a zadivočím si, tak pak to tam padá více snáz než když kvalty řadím na nejnižší možné hranici otáček motoru. Co mi ještě vadí je když při řazení z neutrálu ve větší rychlosti chci zařadit dvojku, tak zachrastí zuby v převodovce. Tento jev se mi vyskytoval i u starého smrka. Stává se to když rozhulákám jedničku a místo dvojky kopnu jen neutrál. Jak už jsem psal nejčistěji to zapadne když dvojku řadím ve velmi malé rychlosti sotva co rozjedu jedna.

Ke spotřebě. Dá se s tím jezdit i se spolujezdcem za 4,5. Teď mám dlouhodobý průměr asi 5,3 litrů. Nejvíce to začne baštit jak s tím jedu nad 110 Km/h. Rychlost má největší vliv na spotřebu. Mnohem více než agresivita a styl jízdy. Stroma stejně nemá smysl vytáčet nad 5 tis. Nahoře je úplně mrtvý. Hojně využívám mohutného zátahu u 4 tis ot., kde se pohybuji i když to chci rozpálit. Rychlé dálniční přesuny 6,5 na sto. S 20 litrovou nádrží, pak tedy pro klid duše vyhledávat čerpačku po ujetí asi 280 km. Protože nemám koule na to jezdit do posledního litru na výpary a hledat benzínku s kanystrem v ruce. Dojezd moto je tedy na mé nejnižší hranici tolerance.