Royal Enfield Himalayan (2016)

Jak jinak vyzkoušet motocykl než v jeho rodišti v Indii, pro které byl zrozen... A hezky v tom nejtěžším terénu v Nepálu, každý den v sedle od rána do noci, v prachu, vodě, bahně, šutrech. Vyrazil jsem se skupinou dalších nadšenců na pořádnou túru...

Více fotografii

Motorka koupena od Půjčovna New Delhi - Hlavně neskutečně laciné náhradní díly, což využili kamarádi...

Výška jezdce: 176 cm

První dojmy - První dojem byl lehké rozčarovaní, sotva jsme vyjeli, tak motocykl chcípl a nešel nastartovat. Technik co s námi jel, tak se tvářil, že neumím snad ani nastartovat natož řídit motocykl. Teprve později jsem přišel na to, že je rozbitý kontakt od páčky brzdy a proto se musí startovat bez zmáčknuté brzdy a s natočenými řídítky. A začalo toho vylézat více...

Motorku bych doporučil pro - Myslel jsem si, že novinka od Royal Enfield Himalayan je připravená na trh do Evropy nebo jinam, ale to není. Když jí porovnám s jinými endury, tak těžce zaostává jak výkonem, tak zpracováním a užitkovostí. Osobně bych si ji sem do čech nekoupil, do provozu je pomalá, celkem těžká a pořád se na ni něco dotahuje a opravuje. O průjezdu v terénu ani raději nemluvit. Jezdili jsme sami bez spolujezdce a bez zavazadel, ale odpružení nestíhalo, a bylo celkově příliš měkké.

Doplňky na motorce - Padací rám kolem motoru, uchycený na dvou bodech, který byl vyroben z nějaké měkké oceli. Takže stačilo, aby se motocykl jen opřel o bok nebo do něčeho narazil při průjezdu a rám se hned ohnul. Jeho oprava spočívala, že jsem si klekl vedle motocyklu a přitáhl rám k sobě. Tohle jsem v životě neviděl.
Nosič zavazadel, byl ruční výroby, ale byl rozhodně pevnější než rám vepředu. Jen nás zpomaloval, protože byl moc široký a nedovoloval nám se protáhnout mezi auty. Kufry jsme nevezli, byly v autě tak jsme ho vyfasovali zbytečně.
Větrný štítek plnil více méně jen ozdobnou funkci, jednak drnčel a to každému, a pak při rychlosti do 100 km/h je zbytečný. Je fakt, že při dešti něco pobral, ale my měli více sluníčka.

Recenze

Brzo ráno nás na hotelu u hranic s Nepálem vzbudili a řekli, že nám přivezli motorky na náklaďáku a že si je máme jít sundat. Žádná plošina nebo sjezd, ale hezky do teplejch a sundat z dvoumetrové výšky. Ještě štěstí, že nás bylo hodně, protože ve dvou lidech bychom to fakt nedali.





Když jsme je měly Himalayan dole vyřazené vedle sebe, tak se začalo rozdělovat podle toho kdo jakou smlouvu podepsal. Motocykly jsme totiž neměli půjčené, ale koupené, bez toho bychom do Nepálu nemohli vyrazit za dobrodružství.
První seznámení s Himalayan byla optická kontrola celkového stavu motocyklu (najeto 24570 Km), aby náhodnou po mně něco nechtěli co tam nebylo, až jim budu Himalayan vracet. Chápej jsi v Indii a tady se musíš setsakra ohánět, aby tě neošidili, třeba i na ulici.
Jakmile jsme každý vyfasoval ten svůj motocykl, přišlo se na to, že má každý úplně jiný stroj, byla tu směsice karburátorů, stříkaček a lehce upravených například s laděným výfukem, nebo chladičem oleje. Ty co měli karburátory na tom vydělali nejvíce, žralo to nejmíň což byl i můj případ.





Motor je klasika jednoválec s malým objemem. Do Nepálu a Indie stačí, ale do Evropy ne. Je sice tahavý od spodu, ale tím to tak končí. Při vytočení má motor vibrace a ve vyších nadmořských polohách 3000 m a výše už nestačí a ztrácí dech. Já měl variantu bez olejového chladiče a stačila, ve vedru se motor stačil zchladit, jen se muselo pořád jet. Kolega co měl chladič oleje, tak mu to pořád prosakovalo a celkem byl chladič i nízko a hrozilo jeho poškození. Asi by to chtělo větší objem nebo dvou válec zvlášť pro vysoké nadmořské výšky. Řazení bylo bez problému a na motoru se neobjevila žádná závada.





Rám a podvozek je asi to nejslabší na motocyklu. Rám je pevný a nekroutil se, ovšem zadní kyvka je poddimenzovaná, což se potvrdilo při jízdě. Kamarád ji nalomil a to v místě zesílení - to nepochopíš. Podvozek je slabý článek celé motorky. Zadní tlumič má jen předpětí pružiny a nic víc. Při jízdě se kyvka celkem dost propružila a to bylo předpětí skoro na max. Nic příjemného když potřebuješ podržet mašinu pod plynem a nemáš jistotu v hlavním podvozku. Navíc hlavní stojan, který trčí do prostoru a nekopíruje zadní kyvku se vždy dotkl kamení. Proč ho více neschovali netuším - prostě překáží a škrtáš s ním. Přední vidlice je bez možnosti jakéhokoliv nastavení a je těžce měkká. Při brždění se potápí a při propružení jde na doraz, trpí tak rám, krk řízení, brzdy, řidič. Zajímavá zkušenost je s místními řidiči, kdy každý místní je king když jede rovně, jakmile ale přijde zatáčka, tak nesmyslně zabrzdí a jedou do zatáčky prakticky rovně. Byla sranda si je v zatáčce podávat. Nejvíce jsem si vychutnával místní boháče na KTM silnicích. Celkově je totiž endur v této zemi málo, nejvíc tu frčí skútry a silniční motorky - na ty jejich rozbité silnice ideální dopravní prostředek :)





Brzdy jsou na maximálku a výkon motoru dostačující. Přední dvoupístek zvládá celkem zabrzdit, když chceš rychle zastavit, tak je zapotřebí šlápnout i na zadní brzdu jednopístek, případně podřadit. Tohle už znám z KLR, tak mě to nepřekvapilo.
Jízdní pozice a pohodlí v sedě to je snad jediné co mi na tom vyhovovalo. Pozice je vzpřímená, řidítka mají ideální výšku a i sedadlo má celkem optimální tvar. Na delší jízdu se naštěstí dala měnit pozice - lehce si sedneš i na zadní místo a nohy hodíš na rám motoru. Sedlo by ale chtělo upravit výplň. Umístění stupaček je taky v pohodě. Při jízdě ve stoje, jsou řidítka ale utopená a nutí řidiče být v předklonu. Tady by to chtělo zvednout. Jinak umístění řadičky a brzdy pod stupačkami bylo lehce přístupné a ovladatelné. Úložný prostor pod sedlem prakticky neexistuje a u nás nebylo ani nářadí, komplet vybrakované. Ještě štěstí, že s námi jezdil doprovod v autě s nářadím. Budíky mají nalevo rychloměr, pod ním displej se základními údaji. Napravo nahoře otáčkoměr pod ním palivoměr a vedle kompas. Údaje na displeji nebyly správně nastaveny, ale nastavit se mi je nepovedlo, klasický postup nastavení od jiných motocyklů nefungoval. Větrný štítek spolu s budíky přibližně od rychlosti 70 km/h drnčeli. Na fotce je vidět, že se to snažili už nějak vypodložit - utlumit, ale nezdařilo se. Co přesně drnčelo jestli budíky nebo štít netuším. Osvětlení motocyklu přední lampy je mizerné, v noci skoro nic nevidíš, ještě štěstí, že jsme přijeli večer jenom jednou, hlavně zatáčky byl problém. Zpětná zrcátka se pořád povolovala a při vibracích se rozštelovávala, takže jsem je pořád nastavoval, abych něco viděl.





Servis tak to je kapitola sama o sobě. Na každé motorce se něco projevovalo ať už prasklá zadní kyvka, prosakující olej, povolující se krk řízení, ohýbající se padací rámy, píchlé pneumatiky, tekoucí nádrž, povolující se lanko od spojky a jiné. Já jsem naštěstí přežil celý výlet bez pádu a měl jenom jedinou opakující se závadu povolující se krk řízení. Ložiska byla totálně vymlácená a dotáhnout to nešlo. Jízda v těžkém terénu s vůlí v řízení je pak zážitek na celý život.