Yamaha FZR 1000 (1992)

Byl to můj vstup do světa velkých motocyklů a musím i po těch letech uznat, že jsem si vybral skvělou průvodkyni.

Motorka koupena od soukromý prodejce - Prodávající zatajil při prodeji havárii motocyklu v minulosti.

Výška jezdce: 188 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Suzuki GSX-R 1100: Dal jsem na doporučení známého a šel do Yamahy

První dojmy - První dojmy ze sedla litrové mašiny, když můj předchozí stroj byla Jawa 350/639? Sakra velký respekt a stažené půlky. Zátah litrového motoru byl fenomenální (subjektivní pocit způsobený několika lety ježdění na třindě). Takže růžky jsem začal vystrkovat hodně opatrně, možná i tomu vděčím tomu, že jsem tuto dobu přežil bez úhony.

Motorku bych doporučil pro - Pro někoho kdo to má v hlavě srovnané a chová ke tomuto stroji respekt.

Recenze

Píšu tuto recenzi 25 let poté, co jsem tento motocykl prodal a tak si vybavuji některé vzpomínky přes slušnou propast času.
Když jsem v půli devadesátek zvažoval koupi superbiku v litrové kubatuře, tak jsem měl v merku především Suzuki GSX-R 1100. Při náhodné návštěvě tehdejšího prodejce Yamahy , mi tento Suzuki rozmlouval a doporučoval Yamahu FZR 1000. Uposlechl jsem ho a nikdy nelitoval. Bylo to dělo, na pětku zvládala bez potíží padesátku po obci, ale také uměla na tu samou rychlost maximálkou po dálnici. Zkraje jsem byl trochu vyděšen její velikostí, ale po pár vyjížďkách jsem si zvykl a vůbec mi velká nepřišla (samozřejmě jsem ji já bloud porovnával s třipade). Mile mne překvapil též tuhost rámu, něco co jsem předtím nezažil. Psalo se tu o ni jako o zabíjacké mrše. Je faktem, že zalehlý za kapotáží mi nějak extra rychlá nepřišla, vyděsil mne až pohled na tachometr. Dráždit hada bosou noho jsem začal na silničkách 3. třídy v okolí kde byl slušný povrch a dostatečně dlouhá rovinka. Těch 180 tam bylo v cukuletu, ale protože se už často blížila nějaká křižovatka nebo zatáčka, tak bylo potřeba začít brzdit. Tady byla její slabší stránka. Brzdy dokud se neohřály, tak fungovaly slušně, po zahřátí citelně zvadly. Nicméně naučil jsem se tím žít a chovat se podle toho. Také jsem si na ni udělal výlet do Brna na okruh, kde se v té době jelo WSBK. Zážitek v Brně na okruhu parádní a při zpáteční jízdě jsem ji chtěl protáhnout po D1. Nicméně nebylo nám přáno. Zkraje po najetí na dálnici byla všude zácpa a mraky aut a motorek, takže to nešlo. Když se ten chumel rozptýlil a zmizeli i policisté, tak jsem za to vzal. Ale ouha, v mžiku se mi při nějakých 130 rozsvítila kontrolka mazání. Tak jsem ubral a utěšoval se, že je to asi jen hloupá náhoda. Nebyla, zkusil vzít po chvilce opět za heft a znovu to začalo svítit. Zpomalil jsem opět na nějakých 110, kdy kontrolka nesvítila a dojel na nejbližší pumpě či odpočívadlu, už si přesně nepamatuji a dal motorku na stojánek. I když byla opřená o policajta a ten náklon skresloval, tak mi bylo hned jasné při pohledu na sklíčko s hladinou oleje, že ho mám v motoru málo. Protože jsem já trubka nevěděl jakýže to vlastně mám v motoru přesně olej, tak jsem si jej neodvážil koupit někde u pumpy na blind a dolít na místě. Místo toho jsem sjel z dálnice zpět na trasu po které jsem do Brna přijel. Na slušňáka jsem takto dofrčel až domů. Takže tohle byla její druhá nectnost-papala olej. Patrně daň za 5ti ventilovou techniku. Stihl jsem si s ní dát i týdenní dovču na Šumavě, byť záda a zadek jsem měl po 250km poněkud prkenná. Takže cestovat se s ní lze na poměry supersportu dalo také přijatelně.
Daň za moji neznalost byla, že jsem se v servisu při prvním přezouvání gum dozvěděl, že mám mírně ohnutou jednu z předních vidlí a údajně byl také vařený hliníkový blok motoru. Vzhledem k tomu, že se jednalo o import z Německa, tak s tím někdo praštil asi už tam, protože u nás republice dle vyjádření šéfa servisu by to takhle kvalitně nikdo zavařit neuměl. To byla věc o které se mi prodávající nezmínil a také jsem si trouba nevšiml, že na zadku mám už prořezávaný vzorek.
Takže jsem žil v domnění, že výměna pneu není na pořadu dne. Změnil jsem názor až poté, co jsem zaregistroval jakési plavání zadku. Po zastavení na mne ze zadní gumy juklo plátno.
Spotřeba- pokud si dobře pamatuji tak jak jsem si ji měřil během dovolené a bylo to nějakých 7 litránků. V režimu po obci kolem 60 a mimo obec většinou do 140, takové pohodové ježdění. Maximálku jsem si vyzkoušel jen dvakrát, vždy na dálnici. Nějakých 270 na budíku, ale bylo to tak stresující, že to bylo vždy jen na pár sekund. Do dvou stovek to bylo v pohodě, nad tuto hranici už člověk musel být zalehlý za plégem, protože dostával jinak od vichru jednu ránu za druhou. Mám 188cm a krásně jsem se na Efzetero srovnal, takže i po této stránce jsem byl spokojen.
Poněkud zvláštní bylo též přepínání rezervy, na levém boku kapotáže. Jednou mi takto při prudší akceleraci zhasl motor a než mi došlo, že mi asi jen došel benzín, tak jsem si užil několik vteřin strachu, že jsem zadřel motor.
Pak se náhle na obzoru objevila vážná známost a vypadalo to založení rodiny. V tu dobu jsem Yamahu s těžkým srdcem prodal-po pouhém roce ježdění. Nechtěl jsem řešit dilema jestli koupit novou zadní gumu nebo Sunar s plenkami.
Exup má navždy místo v mém srdci