Ducati Scrambler Desert Sled (2018)

Cenduro pro ty, kterým se nelíbí cendura.

Více fotografii

Výška jezdce: 198 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Kawasaki Z900RS: Krásná s božím zvukem, ale bohužel na mě moc malá a moc výkonná
Triumph Bonneville T120: Bonneville byl varianta 1, ale zrovna nebyl žádný který se mi líbil nebo už byl dost mimo rozpočet.

První dojmy - Po předchozím Bulldogovi velmi lehká a obratná motorka. Dost odlišný posez, tady se sedí spíš jak na koni. Po pár kilometrech se mi dostala do ruky. Parádní zvuk L-twinu z laděné koncovky.

Doplňky na motorce - Laděný výfuk Zard Zuma s homologací (vyndávací Db killer)
Originál Ducati - vyhřívané rukojeti, padáky,držák top case, držáky bočních brašen, kryty regulátoru a chladiče
Plotna Givi Trekker, älu kufr Kappa 58L
Držák navigace Garmin Zumo XT
Boční brašny Givi CRM 16L a 13L
Podsedák spolujezdce Givi CRM
Ochrana rukou a páček Barkbusters
Stupačky SW-Motech
Džák mobilu M-Style
větrný štítek PUIG

Recenze

Motorku jsem koupil v dubnu r. 2022 od prvního majitele. Ten za ty čtyři roku měl najeto pouze 4500 km, nikde nebyl jediný škrábanec, takže v podstatě zajetá motorka s kompletní servisní historií z autorizovaného servisu (vše DMOTO). Cena byla sice o to vyšší, ale byly na něm navíc doplňky, co bych tam sám chtěl dokoupit, a hlavně barevná kombinace černá – zlatá, do které jsem se zamiloval.

Proč jsem nakonec šáhl po Sledovi, byla jeho univerzálnost. Kdy nemá problém projet, kde, jakou šotolinku, lesní cestu, polňačku a zároveň je s ním sranda i na normální silnici. Říkáte si, že jsem právě popsal jakékoliv cestovní enduro. A máte pravdu, kdybych si pořídil Tenerku nebo Afriku asi bych byl naprosto spokojený, až na VZHLED a to že jich jezdí mraky. Co si budem, motorky jsou hlavně o emocích a mě to táhne k motorkám klasického střihu, tedy kulaté světlo vepředu – to je základ – a co nejmíň plastu. Možná k tomu časem dospěju a skončím na GSu a budu happy, ale dnes je to takhle.

Co se týče zkušeností, tak za rok a půl co motorku vlastním (k 6.10.2023 co tohle píšu) jsem najel 16000 km a zažil toho s ní spoustu.
Začnu spolehlivostí a servisem, to předpokládám může zajímat hodně lidí u italské motorky – sám jsem z toho měl taky obavy a mám. Aktuálně na tachometru svítí necelých 21000 km a musím zaklapat, tak motorka mě nikde nenechala, a to jsme například jeli na 2500 km dlouhý výlet do Rumunska ve 40stupňových vedrech přes Maďarskou dálnici. Můžu tady vypíchnout tedy pouze malý Desmo servis ve 12000 km, za který jsem platil 18000Kč, součásti byla i výměna řetězové sady, svíček a všech náplní. Uvidíme, jak to bude s velkým Desmo servisem ve 24000 km. Co jsem pročítal zkušenosti ostatních uživatelů, tak občas má někdo problém se studených startem, že motorka špatně chytá. S tím jsem neměl nikdy problém ani za velmi studených rán nebo prvním startu po zimě, zásluhu na tom pravděpodobně bude mít laděná koncovka, která je bez katalyzátoru.

Další, co bych subjektivně shrnul, tak jsou jízdní vlastnosti. První věc, co mě zaujalo, jak je motorka lehoučká na ovládání, a to i na místě. Svojí konstrukcí je mezi nohama krásně úzká a dá se pěkně stisknout stehny. Váha je po odtučňovací kůře (laďák) tipuju kolem 200kg natankovaná, pří stání na semaforu si s ní přehazuju mezi nohama jakoby nic. Řídítka jsou, tak akorát široké, aby se dalo proplétat v kolonách mezi auty. Podvozkově je v základu sled nastavený poměrně do tvrda, kdy jakákoliv příčná nerovnost je cítit až v zádech. Nicméně, tím že je předek i zadek stavitelný, tak se s tím dá pohrát, tak aby to krásně žehlilo nerovnosti a dalo se slušně upalovat i po našich rozbitých okreskách a člověk měl v podvozku jistotu. Brzdy nejsou rozhodně kousavé, ale na to, že ve předu je jenom jeden kotouč, tak nebrzdí vůbec špatně, stačí mi 2 prsty.

Když se posunu k pohonnému ústrojí, tak plyn je velice pěkně dávkovatelný – absolutně žádné škubnutí mezi otevřeným/zavřeným plynem – spojka je taky velice dobře dávkovatelná, ale určitě není na 1 prst, naopak, když jsem projížděl centrem zacpané Vídně, tak mě už po hodině solidně boleli šlachy na levačce. Motor samotný je použitelný na cruisování cca od dvou a půl tisíc, níž už začne dávat najevo, že se mu to nelíbí znatelným cukáním. Většinu času se, ale člověk stejně podvědomě drží mezi čtyřma až šesti tisící, kdy motor nejvíc zatahuje a je mu tam prostě nejlíp, tím ale nechci říct, že ho nemá smysl točit. Od šesti do těch cca devíti tisíc, se zvuk z příjemného baritonu změní na agresivní ryk, což mě vlastně taky baví, když chce člověk trochu „sportovnější“ emoce. Poslední poznámka k motoru – po zastavení zadní válec topí do stehen jak blázen, takže to chce při stání trochu povysednout.

Co se týče převodovky, tak je přesná, ale musí být člověk důraznější při řazení, jinak hrozí falešný neutrál, obzvlášť mezi 5-6, což se mi to občas stane, když už jsem třeba unavenější po celodenní jízdě – na tohle mi pomohlo si ještě pohrát si s nastaveném řadící páčky, teď se mi to stává už minimálně. Kvalty, jsou poměrně krátké, takže je radost je tam sázet, bohužel s tím ale souvisí to, že při dálniční 130 točí motor skoro šest tisíc otáček.

To mi nahrává na další oblast, a to je cestování a ergonomie jak sám, tak ve dvou. Tady je jasné, že člověk platí daň za parádu, kterou aspoň pro mě motorka dělá oproti tradičním cestovním endurům. Logicky tu není žádná ochrana před větrem, resp. přidal jsem malý štítek který odvede vítr cca po hruď, což není úplně špatné, ale prostě na dálniční přesuny to úplně není ono. S cestováním souvisí taky pohodlí a ergonomie. Já měřím 198 cm, a je pro mám už kolena v docela ostrém zalomení, což jsem částečně vyřešil stupačkami od SW Motech, které se dají dát o 1,5 cm níž a na delší cesty si ještě dávám na sedlo gelový podsedák z Aliexpresu, takže zalomení kolen není tak velké a relativně bez problému jsem dal přes 600 km za den. Podsedák se taky hodí z důvodu, že sedlo je dost tvrdé a po hodině už je zadek docela cítit a musí člověk poposedat.

Doteď, jsem se bavil o cestování v jednom, ve dvou to je úplně v pohodě možné (letos jsme dali se ženou Alpy, ale moc si nedokážu představit jet ve dvou třeba do toho Rumunska), dojezd se ale rapidně zkracuje z důvodu tvrdého sedla, tak i prostoru, kterého není úplně nazbyt.

Když to shrnu, kde se motorka cítí nejlíp tak to bude okreska nebo polní/lesní cesty. Zejména v terénu, člověk ocení, že je motorka lehoučká a nebojí se jet, tam kde by normálně jel na horském kole.

Postupně budu aktualizovat deník co se týče servisu a doplňků.