Honda VFR 1200F (2014)

Hodně svižná cestovně sportovní motorka zahrnující skvělý mix rychlosti a komfortu.

Více fotografii

Výška jezdce: 177 cm

První dojmy - Motorku jsem koupil jako majitel poslední generace VFR800F spíše ze zvědavosti, měla jít po sezóně z domu, ale člověk míní a život mění...

Motorku bych doporučil pro - Pro rychlého turistu, který už je ale jezdecky vyzrálý, protože vysoký výkon ve spojení s vysokou hmotností není zrovna bezpečná kombinace a dokáže leckdy zaskočit i ostříleného bikera :-)

Doplňky na motorce - -výfuk DAM, 3x originální kufry, tankpad, hlavní stojan, vyhřívané rukojeti

Recenze

S přicházejícím jarem jsem se opětovně ponořil do procházení německých inzertních serverů a padla mi do oka VFR1200F od prvního majitele s plnou výbavou s nájezdem 9800km ve stavu nového stroje. Neváhal jsem, zkontaktoval majitele a za týden již stála motorka na dvorku u pana Soukupa ( MOTOSOUKUP ), který mi ji přivezl a vyřídil potřebné formality. Majitel nelhal, stav motorky byl excelentní.
Jelikož zde bylo již o této motorce napsáno mnoho, zaměřím se jen ve zkratce na stěžejní dojmy:
DESIGN: zepředu se mi líbí, zezadu ujde, z boku je to takový zvlněný a třeba mě tento pohled úplně nenadchnul Ale je zde i spousta krásných detailů např. kola a motor, zpracování skvělé, nic není ošizeno.
MANIPULACE: na místě je to dost těžký a já nejsem zrovna pořízek, takže s tím počítat při parkování. Na hlavní stojan jde lehko, i s kufry zvládne úplně každý.
POSEZ: zpočátku jsem se trochu obával, že budou bolet záda a ruce, ale je to úplně v pohodě, 500km za den brnkačka. Sedlo je velmi komfortní, standardní plexi zvládá bez problémů cestovní rychlosti mezi 160 - 180km/h, v zrcátkách je dobře vidět.
MOTOR: plyšáček, úplně jiný charakter než ve VFR800, kde je projev takový agresivnější. Tady krásně táhne od nejnižších otáček, bez cukání, propadů až do omezovače. Na šestku i přes svoji koncepci dobře snáší podtočení někde k 3 000, na nižší kvalty není problém nechat otáčky klesnout i k 2000. Samozřejmě je tam kardan a ten si úplně v nízkých otáčkách s V4 nelibuje a dává to najevo jemným poškubáváním v soukolí. Spojka se dávkuje výborně, je však docela tuhá, naštěstí díky objemu motoru člověk řadit moc nemusí. Vibrací je minimum a neobtěžují.
ZVUK: no, ten je s nevzhledným sériovým výfukem na volnoběh děsný, jak nějaký Wartburg Při jízdě už to ujde, obzvláště po otevření klapky po překročení cca 5000/ot/min. hezky a příjemně vrčí. Každopádně tady jsem sáhnul po změně a pořídil DAM s karbonovou koncovkou. Ušetří hmotnost a motorce sekne. Se sériovou tlumivkou je ale zbytečně tichý, bez tlumivky to zase děsně duní, prská, střílí a jízda je pak příjemná leda masochistům . Ještě že je výrobce štramák a je možné doobjednat nehomologovaný DB Killer,, s kterým pak motorka zní nejlíp a těžko můžou orgáni poznat, že nemá homologaci, protože se tváří jako originál.
PODVOZEK: nezasahoval jsem do něj, pouze s nákladem zvyšuju předpětí zadní pružiny. Dobře žehlí nerovnosti, přední vidlice nemá tendenci se potápět, i když nějaké to zhoupnutí tady čekat vzhledem k váze musíte.
VYBAVENÍ: vyhřívané rukojeti jsou fajn, chybí mi však v sérii dobíjecí zdířka na telefon či navigaci, kterou VFR800 má ve standardu. Co považuji za největší výtku je mizerný úložný prostor pod sedlem. Na to, že má motorka výfuk vedený zboku, tak se tam nevejde takřka nic, takže i na krátkou vyjížďku tankvak nutnost. TC, hlavní stojan, bytelné kufry se společným klíčem od zapalování.
JÍZDA: Je to takový všeuměl, ale to přináší své pro i proti. Při sportovním nasazení musí jezdec počítat i na solidním povrchu s často zasahujícím ABS - VFRko skvěle brzdí, a to i při opakovaném zatížení, nicméně ABS je zřejmě starší generace a je zbrklé a mnohdy připraví zbytečně nejednu horkou chvilku za řidítky, přitom VFR800 ho má parádní a zasahuje naprosto minimálně. Vím že je tam nějaký rozdíl v hmotnosti, ale i tak za mě palec dolů. (pozn. né všichni jezdí jako čuňata a mám známé, kteří ABS na VFR nikdy nevyužili :- ) . TC - no, trochu archaické bez možnosti nastavení. Zasahuje hrubě a řekl bych, že je dobré jen jako ochrana před zvedáním předního kola a prohrábnutí na kluzkém povrchu, v náklonu v utažené zatáčce se moc nechytá a záleží na jezdcově pravém zápěstí. Naštěstí je motor jemný a lineární, což dost snižuje riziko highsideru. Jinak motorka je ve svém živlu v táhlých rychlých zatáčkách, je neochvějně stabilní a jede jak po kolejích. Tady není problém se držet sportovních motorek. Jakmile se začnou zatáčky utahovat a je třeba rychle měnit směr, dá nám VFR jasně najevo, že i přes svoji dobrou obratnost není ve svém živlu, začne se pohupovat a ukáže svoji hmotnost při náletu do zatáček. Ale i tak se s ní s určitými omezeními sportovně jet dá. I s kuframa je motorka super stabilní a není problém tahat po zemi kolena i stupačky. Ve dvou už v pravotočivých zatáčkách chytá i svodama o asfalt. Pár cest jsem absoloval i se vzrostlým spolujezdcem a plnou bagáží. Tady se musí ocenit výše uváděná jemnost motoru při popojíždění v kolonách, tuhost podvozku a jistá stopa. Údajně ani ve 160 vzadu moc netáhne, posez je velmi komfortní, místa je pro oba dost. ¨
PNEU: Bridgestone T31 GT - motorka je na nich hbitá, nezavírá řízení, stabilní v přímce. Najel jsem na nich 5 000km, pak už neměly ideální profil. Nejsou úplně měkké, což zhoršuje činnost ABS a parkrát se mi utrhly v náklonu na zadku, silniční hady vyloženě nesnáší a děsně na nich plave. Co se týká věcí jako spotřeba, to fakt neřeším a ani nevím...
ZÁVADY: povolené matky držící zrcátka v kapotáži, což je naštěstí snadno identifikovatelné, jinak prozatím nic ( nájezd teprve 15000 km ).