Jde o rezavou hromádku neštěstí, ze které udělám za nějaký čas výstavní kus, abych věděl, kde že se to psala výrazná část historie motocyklizmu.Koupena letos (2009) s doklady, ale nepojízdná.
Edit 2018: Už pojízdná, ještě lak a čalounění
Výška jezdce: 190 cm
První dojmy - Přesně takové, jaké jsem očekával. Stroj, který doslova vykouzlí úsměv na Vaší tváři. Vlastnit tohle je prostě nefalšovaná radost.
Motorku bych doporučil pro - Pro člověka, který ví.
Doplňky na motorce - bezkontaktní zapalování VAPE 6V, zrcátko
Recenze
2009: Zkušenosti s tímhle konkrétním strojem nemám. Jen můžu vzpomenout na zkušenost s předešlým Pérákem z roku 1947 s označením FJ, kterého jsme však s kamošem měli na půl a proto jsme si ho nemohli nechat. Na začátku se řeklo, že ho uděláme a prodáme a to nám vynahradí absenci letní brigády toho roku :) Stalo se, ale bylo mi to tak moc líto, že jsem letos nevydržel a přes zimu pošetřil (a malinko zanedbal CB 1300) a koupil dalšího Pajáka. V té době, kdy jsme zajížděli toho minulého jsem sedlal CB 500. Nejednou se mi stalo, že jsem při rozmýšlení, na které vyjedu sáhl po Pérákovi, protože to prostě bylo o něčem jiném. Nikam nespěcháte, protože to prvně nejde a navíc, máte radost z toho, že ještě pořád jedete a netlačíte. Takže každá vyjížďka byla spíše sázka do loterie. Dojedu? Dotlačím? V každéím případě ten nepopsatelný pocit při jízdě na tom byl tak úchvatný, že ho chci zažít znovu a snažím se pro to udělat maximum. Jedete v obci 60 km/h, máte pocit, že se to na silnici drží už pouze silou vůle a jen koutkem oka zahlédnete zastávku plnou lidí s otevřenými ústy a nevěřícnými výrazy. Mezi nimi pár důchodců zatláčejících slzu a zkoušejících, jestli by to náhodou ještě nešlo i bez čaganu. Holt, asi vzpomínky na mládí... Pokud jste chtěli odbočit z hlavní, tak jste se kvůli absenci zpětného zrcátka museli ohlédnout za sebe...bez výsledku...přes modrou mlhu vonící po psím sádle (M2T) nebylo stejně vidět, takže každé odbočování, byť v rychlosti kolem 10 - 15 km/h se stávalo opravdovým adrenalinovým sportem. Většinou jsem i po krátké vyjížďce dojel propocený jako Vale po závodě. To ale ne kvůli heroickým výkonům, nýbrž kvůli módě. Abych vypadal, že jsem právě vypadl z filmu pro pamětníky jsem si dal kožený kabát a bílou šálu. V teplotách kolem 30°C opravdu nápad pitomce.
Ponaučení: Chcete-li zažít v jedné stopě něco neobvyklého, zkuste veterána.
___
Edit 2018: A je to tady. Přes zimu jsem Péráka poskládal, zkompletoval chybějící drobotinu, zjistil, kolik a jakých šroubů mi chybí, nalil všechny náplně a poprvé nastartoval. Momentálně mám za sebou 250 km. Prvních několik desítek km jsem dal se starým, ale "zrepasovaným" karburátorem. Cukatůra ohromná, nezlepšovalo se to, zainvestoval jsem a koupil druhý, opět původní starý, ale kompletně zrepasovaný karbec. Od té doby klid, cukání ustalo, až na nějaké drobné poškubnotí, ale pořád jsem na začátku, zajíždím, leju do nádrže víc oleje než benzínu, nastaveno mám na bohatší směs, takže zatím potřebuju najet kilometry, nechat sednout motor a pak doladím opravdu do detailu. Velmi pomáhá VAPE - veteránisti nade mnou nejspíš ohrnou nos, ale já to chtěl, tak to mám.
Motorka zatím není nalakovaná, chci prvně zajet motor a až budu mít alespoň trochu jistotu, že mi neteče olej víc, než je zdrávo, že kvalty padají jako přes quickshifter, že kvalty nevypadávají samovolně :), že se motor nepřidírá, prostě až budu vědět, že je motor v cajku, motorku rozeberu a půjde na lak. Nerad bych na nově nalakované motorce vyhazoval motor ven a něco si někde odřel. To bych psychicky nezvládl. Motorku dělám už 9 let, nikam nepospíchám, vše si svůj čas najde. Sedáky nemám očalouněné, zatím jsem prostě nenašel ten správný okamžik je zabalit a odvézt profíkovi. Co se týče spotřeby, změřenu ji zatím nemám. Zprvu to byl pořád nějaký úkap benzínu, hadička ven, karbec ven, s každou demontáží zmizelo nějaké to deci, takže zatím se tímto nezabývám. Trošku mi unikal olej kolem náhonu tachometru, což jsem vyřešil novým guferem - při renovaci jsem to původní zapomněl vyměnit :) Naštěstí to šlo celkem v pohodě i bez jakéhokoliv zásahu do motoru zevnitř, takže už olej neteče.
Podvozek funguje zatím bezvadně, zkusil jsem místo původních pertinaxových pouzder nechat vyrobit bronzová, uvidím, jak se budou chovat po delší době, nicméně zatím je chod zadního odpružení perfektní, nikde žádné bouchání, dorážení, klepání, cvakání, vše je tuhé, dokonale pasující - fungující.
Jízda: Motorka se nejlépe cítí na cestě (asfaltové), pokud možno dokonalé cestě. Zatím mám naordinovány pouze rovinky, bez kopců, maximálně 60 km/h, takže chování ve vyšších rychlostech zatím nepopíšu. Do 60 km/h je motorka stabilní, pohodlná, do zatáček jde ochotně, aby taky ne, když váží pouze 115 kg suchých :) 19 palcová kola žehlí drobné nerovnosti s naprostou jistotou, v podstatě dvojí odpružení (sedadla i obě kola) zabraňují, aby se Vaše pozadí cítilo jako právě připravovaný vepřový řízek na nedělní oběd s tchýní. Na rozbitých silnicích už to ovšem žádný med není. Po průjezdu díry, prohlubně, vlny... prostě po průjezdu jakékoliv nerovnosti díky absenci tlumičů má stroj tendenci Vás odpružit ze sedla. Nedělá to nikterak tvrdě, nebouchne Vás, spíš máte pocit, že jak se všechny ty pružiny napruží, tak pak se chtějí všechny vrátit do jejich nejoblíbenější polohy najednou. Ještě vyzkouším, jestli náhodou nemám v tlumičích málo vazelíny. Ta by totiž měla u tohoto stroje fungovat jako tlumení. Bohužel neznám přesné množství, které mám do tlumičů napaplat a i kdybych ho věděl, nevím, jak odměřit, že už tam to množství je :) A jistě chápete, že používat na plnění vazelíny do tlumičů na Péráka nějakou digitální dekalamitku s displejem by bylo stejné, jako říct Vaší prababičce, ať si fotky z Vašeho rodinného setkání najde na Fuckbooku, kde je budete šérovat a ať Vám Lajkne selfíčka, které máte na zdi. Holt, staré věci prostě vyžadují starý přístup.
Motor: Dvoutaktní, jednoválec o objemu 250 ccm, s výkonem 9 koní, kterému nejlépe svědčí střední otáčky ale má velmi silný i spodek, kdy žádný kopec není problém. Zvuk tohoto stroje je nezaměnitelný a ohromující i díky dvěma chromovaným koncovkám výfuků táhnoucím se kolem zadního kola rovnoběžně se silnicí, končící tvarem ocasních ploutví ryb (odkud také dostaly přezdívku rybiny)y vytáhlými asi kilometr za zadní kolo. Tenhle stroj evidentně na jízdu po zadním a jiný způsob stuntridingu stvořen nebyl. Podle úrovně hluku, který dokáže stroj vyloudit by člověk neřekl, že se jedná "jen" o dvěpade. Zvuk je hutný, hluboký, podmanivý a eurozelení ouřadové by z něj jistojistě radost neměli. Stejně by na tom byli i jejich eurozelení kolegové z oddělení emise. S troškou nadsázky bych řekl, že by se zde mohl něco o zvuku přiučit i pan Akrapovič. Moderní vymoženosti, za které jste rádi, protože jejich názvy hustě zní před kamarády u píva, tady prostě nejsou. Katalyzátory, zpětné spalování nespáleného, přívěry, klapky, převaděče spojitosti, nic takového zde nehledejte. Zde vše pracuje s absolutním důrazem na pohyb, tedy palivo přímo dovnitř, bum, sra..y přímo ven. Dovnitř a ven, dovnitř a ven a tak pořád do zblbnutí.
Motorka disponuje čtyřstupňovou převodovkou s obráceným řazením (jednička nahoru), vícelamelovou spojkou v samostatné olejové lázni, kterou je možno ovládat přes páčku na řídítku na obvyklém místě, nebo také nožní řadící pákou, což je jedna z vychytávek tohoto stroje. Jedná se o tzv. poloautomat , díky kterému je možné se rozjet i bez lanka spojky pouhým zařazením rychlosti, držením řadící páky nahoře a poté jejím pozvolným pouštěním směrem dolů. Nutno říci, že tento způsob rozjíždění je oproti ruční spojce poněkud kostrbatý, dle naladění poloautomatu možná až nebezpečný, tím pádem zábavný, nicméně je funkční a na nouzové dojetí do mototechny nebo do garáže plné spojkových lanek je k nezaplacení.
Pozice za řídítky: na motorce se musíte trochu hrbit, je naprosto zřetelné, že sedíte NA motorce, nikoli V ní. Se svou výškou 190 cm, cítím na zádech otisklé madlo spolujezdcova sedadla, což by při delším cestování mohlo být časem nepříjemné. Navíc, pokud by mi nějaká osmnáctiletá slečna ve Fábii Junior Line políbila zadek (myšleno nárazem do zadní partie stroje), pravděpodobně by tím mou hybnost omezila na horní polovinu těla, neboť by mi madlo nejspíš přerazilo páteř. Naštěstí vývojáři v Jawě o této nebezpečné součátce věděli a tak už při vývoji mysleli na to, jak zabránit nárazu zezadu. Úvaha byla jednoduchá. Pokud na tento stroj umístíme nejhorší brzdy na světě, snížíme riziko nedobrždění za námi jedoucího vozidla na minimum. A jak to vymysleli, tak to taky udělali. Zadní brzda by se ještě s troškou nadsázky dala za brzdu považovat. Ovšem jen do té doby, než se Vám zablokuje zadní kolo. Ovšem přední brzda, to je dílo. Výraz brzda bych možná nechal stranou a překřtil tuto součástku na Zařízení pro dlouhodobé zpomalování. Ovšem, vážení čtenáři, berte, prosím, tyto posměšné výrazy spíše jako nadsázku a přemýšlejte také nad tím, jak vypadaly silnice v roce 1948. I ty největší Pražské ulice byly tenkrát vyskládány miliardami kočičích hlav, asfalt se u nás začal používat až po roce 1945, takže jedovatky z R1 ročník 1998 by patrně v té době byly nebezpečnější, než zde instalované zpomalovače.
Vrátím se ale k pozici za řídítky. Osobně mi malinko nahrbená pozice nepřijde nikterak nekomfortní, jsem zvyklý, protože se musím hrbit v podstatě na všem. Možná Dodge Tomahawk by pro můj vzrůst byl ideální. Trojůhelník řídítka sedlo stupačky je zde zvolen tak, aby řidič neměl váhu těla na řídítkách, takže po dlouhé cestě nemá unavené ruce.
Ovládací prvky jsou přesně tam, kde byste je čekali - na řídítkách... Když teda nepočítám ovládání palivového kohoutu a "sitič" nebo spíš uzávěr sání vzduchu, který je dobré před startem uzavřít pro obohacení směsi benzínem pro lepší start. Ten je umístěn za karburátorem a jeho sací hrdlo je dalším vychytaným designovým prvkem Péráka.
Přepínač světel dálkové/potkávací je umístěn v kovové krabičce vedle levé rukojeti, stejně tak tlačítko klaksonu. Při ovládání blinkrů žádné z tlačítek nijak nezavazí, nepřekáží, nestane se Vám, že byste při přepínání blinkrů omylem zatroubili, protože zde žádné blinkry neovládáte. Na Péráku slouží jako blinkr Vaše ruka, kterou vyhodíte do strany, na kterou byste se chtěli vydat, což se mi už párkát úplně nehodilo, protože jsem potřeboval podřadit a jaksi neměl volnou ruku k mačkání spojky :) Hnidopichové by mohli namítat, že tam mám přece ten zázračný poloautomat, který tedy dovoluje i podřazování bez nutnosti mačkat spojku, ale věřte mi, poloautomatu se bojím, i když držím řídítka oběma rukama, natož tak, když jedna blinkruje. A upřímně, vůbec se netěším, až budu muset někdy vyhodit čtverky :)
V současném provozu, kdy je třeba odbočit ze silnice 1. třídy na vedlejší do leva a auta se řítí zepředu i zezadu je absence blinkrů poněkud nebezpečná. Mnoho současných motorkářů už nepamatuje doby ježdění na neoblinkrovaných strojích, takže si tyto situace nedokážou představit a přiznám se, že i já už na to skoro zapomněl.
Co bych vyzdvihl?
Ovládání světlometu . I motorka z doby těsně poválečné měla nastavení předního světlometu pro jízdu sólo nebo se spolujezdcem. Mnohé současné motorky nic takového prostě nemají. Nebo je přístup k ovládacímu hejblátku tak složitý, že ho nikdo ani nepoužívá.
Tlumič řízení!!! Ano, motorka z roku 1948 má nastavitelný tlumič řízení.
Krkem řízení prochází tyč, na jejíž spodní straně je závit a na horní otočné designové kolečko s rádlovaným okrajem (drážkování pro omezení klouzání v ruce), kdy otáčením horním kolečkem přitahujete pod krkem řízení talířovou podložku tvaru hvězdičky ke spodním brýlím a tím utahujete celé řízení. Podložka tvaru hvězdy je designový detail, který je naprosto neviditelný, až člověk přemýšlí nad tím, proč si s tím tenkrát někdo tak hrál? A nejspíš si to uvědomili i inženýři vývojáři a na novějších ročnících Péráku (po faceliftu) už tlumič vypadal malinko jinak, zmizelo rádlování po okraji otočného kolečka, zjednodušila se podložka, tlumič je méně hezký, ale stejně funkční.
Ukazatel zařazeného rychlostního stupně! Moderní motorky se v promo článcích tímto faktem skoro až vychloubají. A světe div se, ono to fungovalo už před 70 lety. Velmi jednoduše. Na spínací skříňce, která je umístěna uprostřed nádrže a svým tvarem její kapkovitý tvar kopíruje, jsou dvě kontrolky. 1-3 a 2-4.
Jedna vlevo, druhá vpravo. Jedna se rozsvěcuje, jak už čísla napovídají, při jedničce a trojce, druhá při dvojce a čtverce a předpokládá se, že uživatel motocyklu Jawa 250 typ 11 "Pérák" nebude úplný trouba a dokáže poznat rozdíl mezi zařazenou jedničkou a trojkou nebo dvojkou a čtverkou. Tento způsob se používal do roku asi 1948 nebo 1949, pak inženýři z Jawy přišli s jinou spínací skříňkou, která byla vybavena ampérmetrem. Můj osobní názor je ten, že troubů bylo nejspíš mezi uživateli víc, než inženýři předpokládali a po množících se korespondenčních dotazech typu: "A jak mám poznat, jestli tam mám dvojku nebo čtverku?" bylo pro inženýri jednodušší tuto přenádhernou funkci z motorky odstranit, než lidem složitě něco vysvětlovat odpovědními zásilkami. Ale taky možná zmizela proto, že Jawy všeobecně měly problémy s dobíjením a tak si ve spínačce našel místo právě zmíněný ampérmetr, který měl špatnou funkčnost indikovat. Ale vzhledem k tomu, že troubů bylo nejspíš fakt hodně, jak jsme si už dříve řekli, domnívám se, že to stejně k ničemu nebylo :) Každopádně nejvychytanější spínačka by byla, kdyby měla ampérmetr i ukazatel kvaltů. To už by byla libůstka.
Další vychytávka, kterou Pérák disponuje je zadní odklápěcí blatník , který jde vyklopit směrem nahoru. Díky tomu je velmi jednoduché demontovat zadní kolo např. v případě defektu.
Na moderních strojích si můžete vybírat nejrůznější funkce, jako třeba volit palivové mapy, některé hi-tech stroje mají elektronicky nastavitelný podvozek, tempomaty, asistenty vypínání blinkrů, řazení, čůrání, rozjezdů do kopce atd. Zde ani Pérák nezůstává stát někde v pozadí. K dispozici máte hned 5 jízdních režimů: I. Jízda ve dne, II. Jízda městem, III. Jízda v noci, IV. parkování a V. Jízda bez baterie. Všechny režimy se volí krásným chromovaným klíčkem ve spínačce a zvláště bych vyzdvihl režim jízdy bez baterie, který mi připadá geniální. Mnozí motorkáři se z jara diví (a několikrát jsem do stejně skupiny patřil), že jim stroj nestartuje a pak místo natěšení na první jarní vyjížďku smutně poskakují kolem svého stroje a shání nabíječku po kámoších, pokud už nemají svou z Lídlu. Pérák má tohle vyřešené. Baterka je vybitá? No a co? Foukni tam na spínačce pozici 5 a kopni do vrtule :)
Závěrem musím říct, že pokud se rozhodnete pro pořízení tohoto stroje, tak v žádném případě nedostanete 5" TFT displej, kde na Vás při otočení klíčku blikne nápis JAWA s nějakou úsměvnou animací, nezabzučí žádné čerpadlo, nepozdraví Vás ručička tachometru mávnutím od 0 do 260 km/h - zde by totiž musela kroužit 2x dokola a ještě trochu. Nebudete si muset lámat hlavu s vypnutím ABS při návštěvě offroadu, nemusíte přemýšlet, jak nastavit Váš elektronický a ještě lépe semi aktivní podvozek pro jízdu ve dvou a s taškou jablek. V žádném případě nepočítejte s jízdními výkony alespoň vzdáleně srovnatelnými s moderními stroji v podstatě jakékoliv kategorie :) Nepočítejte s tím, že Vás na dálnici budou pokutovat za rychlou jízdu. Možná s tím nepočítejte ani na jakékoliv jiné silnici mimo obce. Nepočítejte s tím, že se Vás staří pánové budou ptát: "Jaký to má objem motoru?" Oni ti staří pánové budou totiž nejspíš vědět daleko lépe než Vy, s čím se to přávě setkali. V každém případě ale počítejte s tím, že s touhle motorkou uděláte daleko více parády, než s čímkoliv jiným, vyrobeným po roce 1990.
Edit 2023:
koncem roku 2022 už jsem si řekl, že je ten správný čas vše dotáhnout do konce. Abych si sám sebe mohl začít konečně vážit, že jsem schopný svůj jediný motoprojekt dotáhnout do finále. A že to trvalo. Od roku 2009 do roku 2023, za tu dobu stihli někteří zasadit semínko a vychovat puberťáka, já rozebral a složil motorku. Světe, chval mě!!! Ale ono to zas tak horké není, zatím nemám složeno :) Pérák leží rozložen na prvočinitele v garáži, v novém laku, s ručně kreslenými linkami (od paní s nejlepšími referencemi a náhodou i bydlící nedaleko), které jsou naprosto dokonalé tím, že vůbec nejsou dokonalé :) Měl jsem před pár lety domluvené lakování u chlapíka, jel jsem se za ním podívat, domluvit se, laky měl moc krásné, ovšem linky byly dokonalé, linkovačkou nalinkované... To jsem s díky odmítl s dotazem, jestli mi motorku nalakuje a že si nechám udělat linky ručně, tam, kde mám ověřeno. Pán mi řek, že ne :) Prej jeho lak nebudou hyzdit nějaké ručně paplané linky :) No bylo jasné, že si dále nemáme o čem povídat a tak zůstal Pérák několik málo dalších let bez kabátku a já se pořád snažil najít odvahu někam motorku odvézt a konečně ten krok udělat :) No nakonec jsem do toho šlápl a nechal nalakovat, jak se říká přímo "pod nosem" v lakovně v naší vesnici. Řekl bych, že lak dopadl obstojně. Dokonalý není. Ovšem byl lak na Jawě v roce 1948 dokonalý??? Pochybuju. Nemyslím si, že lakýrníci z Rolls-Royce jezdili do Týnce na školení :) Lak však není ani škaredý. Nějaký detailík jsem pozorným hledáním našel, ale jsem spokojen a to je pro mě rozhodující. Taky mi scházelo nechat odborně očalounit sedadla, což jsem taky nechal dělat u člověka s nejlepšími recenzemi, který mi při tom spíchl rovnou i brašny, ať je Pérák ve výbavě De Luxe. Znám se, později už bych se k tomu nejspíš nedokopal. Chtěl jsem, aby byla sedadla a brašny ve stejném odstínu kůže, ovšem pan čalouník mě vysvětlil, že to není můžné. Důvodem je údajně to, že sedadlo je z kůže sedlářské, zatímco brašny jsou z kůže brašnářské a tyhle kůže jsou prostě jiné. No, musím věřit, nic jiného mi nezbývá :) Sedla totiž s brašnama stejná nejsou, ovšem příběh a vysvětlení k tomu mám a docela se mi líbí, takže to beru :) Jedněmi z posledních detailů jsou ještě SPZky. Nechal jsem si vyrazit novou zadní SPZku - takovou tu docela pěknou se zkosenými horními hranami. Ta se ovšem dělala s textem ve formátu 2x písmeno a 4x číslo s pomlčkou mezi 2. a 3. číslem. Já si nechal na tuto zkosenou značku vylisovat svůj moderní formát textu, což vypadá dost blbě, ale vyzkouším to. Uvidím. Třeba mi na to chlapi na STK nalepí červenou nálepku. Budu se snažit je ukecat pádnými argumenty o tom, že tato SPZ je menší než ty současné hnusoplacky a tím pádem nezakrývá odrazku a tím pádem by tato SPZ příspěla bezpečnosti :) No uvidíme, když nenalepí, tak nenalepí, stejně s ní budu jezdit :) A tu hnusoplacku současnou budu vozit v brašně a budu ji ukazovat "pomáhačům a chráničům", když mě někdy zastaví. Uvidíme, kolik ran holí za to vyfasuju.
Takže tak se současným stavem, jak říká reklama na Hornbach - nejhorší je začít, což je ten krok, který teď musím udělat. A jakmile začnu, do týdne bude hotovo a pak hned dodám fotky z nějakého prvního ujetého kilometru. Už se moc těším. Držte mi palce. A všem moc díky za krásné komentáře!!!
Červen 2023:
HOTOVO
Gratuluji!
A nějaké fotky a nové zážitky z cest s jawou z roku 48??
Nádherná recenze, super přístup a klobouk dolů, před takovouhle trpělivostí a důsledností. Ještě pár fotek prosím.
Fakt moc pěkná .. klobouk dolů
Super čtení!
Holt starý věci potřebují víc času, že jo...
Moc se mi líbí, že případní komentátoři nenajdou TFT displej min s 8" úhlopř.
Přeji mnoho trpělivosti a spoustu pohodových km
s krásným zachráněným kouskem naší strojírenské minulosti!!!
Paráda!! Moc jsem se pobavil
při čtení a zahájil jarní přípravu mého péráka (s nabíječkou z lidlu) letos dříve!
Těším se na pokračování! Už máš po laku? A co další kilometry provozu? Stále řeším velmi chabou přední brzdu, tak jsi mě uklidnil, no vlastně moc ne! Rád bych aby trochu brzdila. Loni jsem několikrát sundaval kolo a laboroval, dělal úpravy dle veteranfora. Zkracování úbežné čelisti, úprava (zdrsneni) povrchu bubnu a paken a tak. Letos asi zkusím lepší (starý) materiál obložení. Prej ferodo, co tam mám, je blbý a chce to staré neekologické, snad ještě azbestové! Nevím.
Tak držím palce v pokračování renovace a mnoho úspěšných kilometrů!