Honda CBF 125 (2009)

Skvěle ovladatelný stroj, výborný na naučení se, pohodlné svezení i na delší cestu...

Více fotografii

První dojmy - Mrštná

Doplňky na motorce -

Recenze

Motorku mám asi týden a mnoho příležitostí na ní jezdit nebylo teď na podzim, ale přesto jsem už na necelých 400 km, z toho půlka po Praze. Hledal jsem stroj, který mě po všech pionýrech a babetách spolehlivě odveze, nikde nenechá, pojede to víc než pade a nezabiju se na tom ve stošedesáti. Chvíli jsem váhal mezi objemy 125 a 250 a nakonec vyhrála spotřeba stopětadvacítky, její menší hmotnost a vzhledem k tomu, že na ní budu jezdit sám, tak snesu menší výkon. stejnak je to 3.5x silnější než fekál . Po mém výběrovém řízení mezi Jawou 125, Yamahou YBR 125, Suzuki Marauder 125 a Hondou CBF 125 jsem poměrně jednoduše došel k Hondě. sice na obrázku nebyla tak hezká, ale dojem "naživo" jednoznačně potvrdil správnost mojí volby. No a dojmy? Jednoduchost.. přijdu, odemknu zmáčku tlačítko, samy se rozsvítí světla, nemusí se pouštět benzín a jedu. Nic snažšího snad už není. Jízda na ní je zážitek. Na křižovatkách a ve městě spolehlivě vyhrává souboje s ostatní dopravou, protahne se kdejakou skulinkou, takže kolony nejsou problémem. No a za městem už je znát, že 8.3kW není výkon, který by lámal rekordy místních okresek, ale přes osmdesát se dostanu spolehlivě i přes odpor vzduchu, který klade moje 200cm velké tělo. Na rovince, když se malinko přikrčím jsem jel 110 (žádná závodnická poloha). Devadesátku udržím po většinu času, pokud zrovna nejedu do krpálu. Ve dvou se jede taky parádně i když devadesát už je obtížnější dosáhnout. No a vzhledově je prostě úchvatná. Vypadá jako mnohem větší motorka než je ve skutečnosti. Je to také díky oplastování nádrže. které postupují dopředu a drží světlomet a budíky. Chybí mi trošku otáčkoměr, protože mě občas zajímá jaký otáčky mám, ale bez toho se dá žít. Úložný prostor by mohl být kapánek větší, nevadila by kotoučová brzda vzadu, ale i ten buben mi vyhovuje. Přední brzdu jsem si ale zamiloval. Nekouše, dobře se dávkuje, ale umí být jedovatá. Možná že zkušení motorkáři namítnou, že znají lepší brzdy, ale po pionýru je každá brzda skvělá . Jo a když projedu nějakým sajrajtem na silnici, tak bych byl radši trošku čistší. Kalhoty to zatim ustály v pohodě, ale boty se zbarvili do hněda a pár kapiček přistálo na bundě na zádech. Čekal jsem to každopádně horší.

klady ve stručnosti:

lehká
-parádně ovladatelná
-není palivový kohout, takže odpadají trapné chvíle, kdy se spálí benzín z hadičky a tím jízda končí než si člověk uvědomí, že nepustil benál.
-Spotřeba 2.2
-skvělá na naučení
-naprosto pohodlný podvozek - nerovnosti především přední vidle pohltí nádherně
-opět oproti pionýru nádherně svítí v noci

nevýhody:
-pár koníků navíc kvůli lepšímu udržení devadesátky na silnici by snesla, ale co čekat, když je to 125
-trošku neergonomicky postavené nožní pedály (to ale spíš bude problém můj, resp. mé dvoumetrové výšky) při brždění zadní brzdou si opravdu musím zlomit kotník abych se vyškrábal na pedál
-občas při dobržďování na křižovatku a zárověň při podřazování se nedostanu na jedničku, ale skončím na dvojce a dál lto nejde. Ale opět je to spíš můj problém, že s tím ještě neumím zacházet. Stává se to když podřazuju z pětky na jedničky při pomalé rychlosti. V obci při padesátce nechci aby motor točil, tak tam dávám pětku... . Například když vběhne nedočkavec na přechod a v první řadě se snažim dobrzdit a pak až řešim řazení.
ne tak dokonalá ochrana proti cákající vodě v mokru. Jenže kromě pionýra nemám vlastně přímé srovnání s konkurencí. Možná jsem čekal zázrak, ale člověk nemůže čekat, že když jede v moku, že přijede suchý. Oproti pionýru je účinnost blatníků abnormálně velká. Stačí vyšší boty a občas nepromokavá záda. Z pionýra jsem byl zřezanej všude.
___

EDIT po 2000 km.
Všechno co jsem zatím napsal mi sedí i po dvou tisících. Jen už trošku vychladla má cestovatelská nadšení, naproti tomu jiné věci mě neustále ohromují.

Nejdřív věci, u kterých nadšení polevilo (ať si hezké věci necháme na konec):
- Nevím, jestli to může mít souvislost s mým vysokým těžištěm, ale při brždění na ne úplně suché a tedy přilnavé silnici je zadní pneumatika hodně neklidná. A pak stačí vjet na mokrou bílou čáru nebo třeba na vodorovné značení přechodu pro chodce a to se můžou dít věci. Teď už si na to dávám větši pozor, ale zadní gumy se trochu bojím. Naproti tomu předek ten se drží jak klíště. Ve předu jsem si jistý.
- S jídlem roste chuť, to je známé, a teď jsem si to ověřil i u motorky. Přechod z pionýra na 125ku byl jak vstup do ráje (po stránce motoru), ale postupem času jsem zjistil, že ne všude se dá na silnici udržet devadesátka. Když se snažím co to jde jet do kopce sedmdesát až osmdesát a přesto všechna doprava jede devadesát až sto, tak je to minimálně frustrující. Když jedu do kopce do serpentýn a celou dobu se mě drží dodávka téměř bez problémů, tak si říkám, proč jsem si nekoupil tu dodávku?
-No pořád se nemůžu zbavit porovnávání s pionýrem, ale v disciplíně převodovka a schopnost zařadit kdykoliv a cokoliv vede teda pionýr. Stále mě totiž občas potrápí jednička jak jsem psal nahoře.

No a teď ty věci, kde nadšení trvá nebo je větší :
-V první řadě je to právě výkon stopětadvacítky. Kdybych si teď sednul na supersport sedmsetpade, tak na tom prasim jak magor a už bych byl rozmázlej někde o strom. Výkon tohohle skřítka je podle mě nejlepší do města a tam se týhle motorce nic nevyrovná. Myslím tím celek tvořený manipulací mrštností obratností i výkonem. A i práce odvedená na okresce (teda pokud se nejede furt po rovině) je super. člověk se nesmí stresovat tím, že ho někdo občas předjede, ale na zakroucené silnici si to téměř bez strachu užívám. Jen občas chybí výkon na bezpečné předjetí a výkon na spolehlivé udržení maximální povolené rychlosti.
-Dříve jsem měl vlčí mlhu když jsem si myslel, že v mokru budu za jízdy úplně suchý. Když jsem si ale ověřil, že i za pořádného deště a bláta na silnici mám spinavé akorát boty z vnitřní strany a sedačku spolujezdce, tak to je paráda. projet louží na pionýru znamenalo mít nohy od kolen dolu a záda od zadku nahoruúplně hnědý.
-Provozní náklady. Tady to je bezkonkurenční. Pionýr i babeta žerou přes 4 litry a jsou to jen padesátky. Na tomhle spotřeba úžasných 2.2 litru na sto po dvou tisících km. Přibližně polovinu času strávím ve městě a druhou půlku na okreskách. Kdybych si koupil pětikilo, tak budu se spotřebou zase na nějakých 4-5litrech. Nedavno jsem jel na výlet 200 km a vysrklo mi to z peněženky přibližně 150 korun. A byl bych tam na pětikilu o deset minut dřív? O dvacet? Nevim, je mi to vcelku jedno, protože já jsem se jel projet a jel jsem se bavit za řídítka a ne být tam v rekordním čase.
-No a poslední takový bod kladů je zábava řídit něco takovýho. každý pátek jezdím hrát badminton a jezdím a motorce. je to jediná moje pravidelná cesta někam. Ale já jsem celý týden schopen se těšit v pátek na badminton, protože pojedu na motorce. A to zklamání, když pak ráno prší?...

___

Další EDIT po 7000km

Přibližně v 6000km jsem si koupil větší plexisklo místo toho mikroštitku co tam dříve byl. Podle mě to teď vypadá líp a hlavně míň na mě fouká. Respektive fouká mi pod bradu. Což zase bude jiné u menší postavy než jsem já. Zdá se mi po této úpravě, že nějak jezdím na míň plynu a snáz se člověk dostane přes rychlost 100km/h. I na spotřebě se to projevilo, protože z posledních dvou nádrží jsem měl 2,23 a to jsem jí dost honil. Jinak platí stále stejná nadšení jako dřív (ovladatelnost, spotřeba, radost řídit taklhle malý stroj atd atd...) a stále stejné neřesti jako dřív. Zejména řazení mě nebaví. Myslel jsem si, že se s tím snad naučím nebo si to nějak sedne, ale je to stále stejná písnička. Prudce zabrzdit se zařazenou pětkou znamená hodně trápení než se člověk přeskáče na jedničku.

___

Další EDIT: 26 000 km

První výměna pneumatik a předních brzdových destiček. Také praskla obrysová žárovička v předním světle. Hmm... fakt drahý provoz.

No ještě vyměním olej zase po čtyřech tisících...

To je tak krásný pocit, když lejete do nádrže deset litrů devadesát osmičky, stojí to 320 korun a vy přitom víte, že na to ujedete něco přes pět set kilometrů...

Já ten stroj žeru.