Kawasaki Ninja 250R (2010)

Kawasaki Ninja 250R ve speciální edici 2009. Od "klasiky" se liší pouze barevným provedením podle "litru". Malou ninju jsem si vybral jako svou vstupenku do jedné stopy, nepočítám-li skútr.

Více fotografii

Výška jezdce: 176 cm

První dojmy - Působí dospěle. Oproti Hondě CBR 125R, kterou jsme pro manželku kupovali o pár měsíců později, je citelně těžší a větší. Paradoxně ale má níže umístěné sedlo.

Motorku bych doporučil pro - Začátečníkům obecně, ale také komukoliv, kdo vyhledává klidnější jízdu a nehoní se za rychlostí - výkon plně postačuje pro pohodlné výletování

Doplňky na motorce - Padací protektory rutan Dragon Black and White v zakázkovém provedení, tankpad Motografix v barvách motorky, GPS tracker Holux GPSport 245

Recenze

Pár slov na úvod
Když jsem byl dítě, motorky se mi líbily. Slovo "nindža" pro mě bylo jejich synonymem, stejně jako zelená barva pro ninju. S dospíváním jsem ale "dostal rozum", k jednostopým motorovým vozidlům respekt a snad i strach. Nechtěl jsem je, stačilo mi auto.

Obrat přišel na dovolené v roce 2008, kdy jsem poprvé usedl na skútr. Malou čínskou padesátku jsem si dokonale ochočil za 10 minut a během dne, na kterou jsem ji měl zapůjčenou, s ní proskákal kamenité pobřeží okolo istrijské Puly.

Po návratu domů jsem pak omezil bojkot tehdejší přítelkyně, která měla solidní skútr 125 a já do té doby obavy o ni už v okamžiku, kdy se k němu byť jen přiblížila. Do roka jsem si koupil Aprilii SR50 Ditech, která i bez úprav jede tachometrových 80 km/h. Přestože je pohodlná a obratná, na dálnici nesmí a "radost z jízdy" opadla velmi rychle.

Vybírání
Přes zimu jsem se stal "single" a značně mi tak odpadly starosti "co by kdyby". Řekl jsem si "teď nebo nikdy", dal všanc řidičák na auto a v červnu se zapsal do kurzu na áčko. Ihned jsem začal vybírat i budoucí stroj. Kvůli své na chlapa drobné postavě a touze přežít jsem zavrhnul velké motorky, na druhé straně ale také ty úplně malé a slabé (pod 20 kW).

V podstatě automaticky jsem předvybral podle osobních preferencí Aprilii RS125, nejmenší ninja pak pak byla nutnost v uzším kole. Konkurenci jsem de facto nenašel, jelikož 125 yamaha a honda byly slabé, cokoliv nad 250 zase vylučovala hmostnost (i cvičná Kawasaki ER-5 mi přišla těžká) - proto jsem nehledal omezené šestistovky s 25 kW, i když Kawasaki ER-6f mě láká dodnes.

Lidé znalí věci mi přesto radili různě, pro jednu i druhou stranu existovaly dobré argumenty. Ačkoliv mě srdce táhlo spíše do Itálie, pro japonce nakonec rozhodnul pragmatizmus, jelikož:
- je méně náročný na údržbu,
- je méně citlivý na zacházení,
- charakterem znatelně lépe sedí začátečníkovi,
- méně ztrácí na hodnotě a
- bude jednodušší jej prodat.

Svou úlohu sehrála i skutečnost, že kawa aspoň fyzicky stála v showroomu, prodejce navíc s oběma motorkami najezdil osobně přes 10 tisíc km, a tak jsem dal na jeho zkušenosti. Aprilia je v podstatě sportovní náčiní a i když je hezčí, italská, "promakanější" a lehčí o 30 kilo, pro mě by se opravdu nehodila.

Výbava
Začínal jsem na malém skútru, kde výbava motorkáře až takovou roli nehrála. Nicméně, motorka je motorka, a tak se průběžně dovybavuji. Aktuálně je to takto:
Helma: MDS (AGV) - integrální, termoplast
Bunda: textil - cordura
Rukavice: Alpinestars GP Plus - nejnověji ve výzbroji
Kalhoty: kevlarové jeans s měkkými chrániči
Boty: Diadora Eagle FX

První tisícovka kilometrů na cestách
Jelikož je Limetka, jak tuhle krásku nazývám, mou první motorkou, zkušenosti jsou víceméně mapované v deníku. K tomu po první tisícovce kilometrů a garanční prohlídce můžu říct ještě:
- Motor je nutné po startu nechat prohřát. Je řízen elektronicky, jednotka sama si reguluje otáčky - stejně jako v autě má automatický sytič, pro první neobratné rozjezdy by studený motor měl víc plynu, než by mu řidič chtěl poslat. Nastupovat má smysl až tehdy, kdy rafička pravého budíku pokoří druhou čárku od spoda.
- Spojka je velmi citlivá a vyžaduje jemnou práci spolu s plynem. Na druhé straně vede přílišný jemnocit například při překonávání převýšení vjezdu do garáže ke "chcípnutí". Je to ale jen o zvyku, rychle jsem se s tím naučil pracovat.
- Manipulace v garáži v klidovém stavu je relativně snadná, v zádi však chybí jakýkoliv úchyt. "Madlo" pro spolujezdce tvořené popruhem jeho sedla je k ničemu, nevzklouznou pod něj prsty.
- Přístrojový štít je archaický a bídně čitelný. Pomohl by jiný, ale hlavně jednotný font a jeho sklon.
- Dílenské zpracování je nevalné, napříkald při dodání již bylo vespod v levém předním rohu natrženo čalounění sedla spolujezdce. Na problém jsem upozornil při garanční prohlídce, technik přislíbil ověřit, zda je to vada uznatelná k reklamaci. Reklamace neprošla, jelikož se vada nehlásila ihned při převzetí.
- Úložný prostor odpovídá vnějšímu vzhledu - dle očekávání se do něj nic nevejde.
- Převodovka jde krásně lehce, cvičná Kawasaki ER-5 proti ní působila jako těžkopádný máslostroj.
- Motorka začátečníkovi hodně odpustí a chová se naprosto nezáludně.
- Četl jsem, že na 6. stupeň už nezrychluje. Mám opačné zkušenosti. :) Pravdou ale je, že jsem zatím nezkoušel jet více než 130 km/h. Koncem sezony už jsem otestoval i 160 km/h a ještě je tam rezerva.

První společné kilometry, respektive jich bylo 800, probíhaly v zájezdovém režimu do 5 000 otáček. Pak jsem na další dvoustovku hranici posunul na 6 500. Při první garanční prohlídce jsem se dozvěděl, že ještě cca 500 km bych měl motorku šetřit, pak už ji pustit naplno, což mi celkem vyhovuje - zatím si netroufám na žádnou divočinu. A pořád doufám, že se vyhneme nehodám i šrámům.

Barevné provedení speciální edice 2009 odpovídá modelu ZX-10R, je tedy zeleno-černo-bílé a jeho retušování či oprava by bylo náročnější než u jednobarevné kapotáže. Ostatně, tato kombinace je unikát (cemuž se zase tolik nedivím, byla o 10 000 Kč dražší než běžná verze, v USA byl naproti tomu příplatek jen 100 dolarů) a na tomto serveru jiná takto zbarvená mašina z výroby zatím není, jedna je na zakázku lakovaná, ovšem jen podobně a s jinou výchozí zelenou.

Shrnutí mini sezony 2010
Rozhodně nelituji, že jsem do toho všeho šel - ať už se jedná o řidičák, nebo o samotnou motorku. Snad budu mít letos více času a dostanu se na pětimístnou hodnotu nájezdu na tachometru. Věřím, že jako dosud se obejdeme bez poruch, no a doufám, že i bez nehod.

Na co se mě často ptáte, aneb nejmenší ninja po nejmenší CBR
Kawasaki Ninja 250R je podle mě dobrou volbou nejen pro začátečníky, kteří mohou sedlat stroje s více než 11 kW, ale i pro bikery přestupující ze třídy 125 cm3. Navzdory různým diskuzím je skoro 25 kW 2,5-3x větší výkon, než který dosud měli, pocitově se ninja chová jako dospělá, a pokud její majitel není střelec, netouží horentně porušovat dopravní předpisy a jezdí hlavně pro radost, může mu tahle kawa minimálně 1 nebo 2 sezony dělat slušnou radost. A protože si velmi dobře drží cenu, nebude pak problém ji za nějakou šestku vyměnit bez doplatku, nebo jen s malými náklady.

Tak hodně pohodových a spokojených kiláků v nové sezoně všem!