Triumph Tiger 900/885i (1998)

Středně silný a robustní stroj pro univerzální použití s elegantním designem a jistou jedinečností.

Více fotografii

První dojmy - Tygr mi hned padnul do ruky, supr brzdy a motor. Po ježdění na TA600 jsem si jen trochu zvykal na jiné pokládání do zatáček. Terénu se taky nezalekne. Parádní věc je excentr na zadní vidlici a hydraulické spojka. Přístup k airboxu, resp. vzduchovému filtru je šílenej, pro svíčky se musí pod nádrž - tudíž se musí sundat.

Doplňky na motorce - Progresivní pružiny v předních vidlicích, repase zadního tlumiče a přemístění nádobky, přepracování krytu pastorku, zvýšení řidítek, hliníkové ochrany páček, přepracovaný airbox pro snadné vyjímání, mazání řetězu.

Recenze

Tigera jsem sháněl cca 2 roky, jelikož jsem chtěl poslední evoluci krásné staré a poctivé devítistovky, která se vyráběla v letech 1997 a 1998, ale byl to modelový rok 1998. Tohoto typu bylo vyrobeno jen okolo 20 tis kusů. Po ježdění na TA 600 jsem chtěl vyšší výkon, lepší brzdy a taky netuctovost. Jízda na tygru je pohodová, ale taky se dá jet docela svižně, kdy vás nezklame devítistovkový tříválec ani přední dvoukotoučová brzda.
Přední devatenáctkové kolo je na silnici lepší než 21, na kterou jsem byl do té doby zvyklý. Zvykal jsem si i díky tomu na jiné nájezdy do zatáček. V terénu trochu znát, ale nevýhoda přední devatenáctky zde je menší než její výhoda na silnici. Dá se i lehce skočit - podvozek to kupodivu pobere, ale limitem je především velká hmotnosta vysoké těžiště.
Spotřeba je docela nízká - pohybuje se mezi 4,2L a 5,0L na 100 km, při svižné jízdě jsem se dostal nejvíc na 5,5L, spolujezdec není téměř poznat. Při 25 litrové plastové nádrži je docela slušný dojezd, na zbylých 7L se rozsvítí kontrolka a na úplně posledních 5L (rezerva) je přepínání na kohoutu.
Motorka je ze zlaté éry velkých cestovních endur, je robustní a jednoduchá na údržbu, tedy kromě přístupu k vzduchovému fitru, po přepracování airboxu jsem ovšem tento neduh vyřešil. Pod zamykacím sedlem je prostor na nářadí a lékárničku plus nějaké drobnosti. Výhodou je také velké množství "japonských" komponent, čili dost věcí lehce sehnatelných, kromě dílů přímo na motor a rámu.
Pokud je na moto bagáž a spolujezdec, tak je to podvozkově poznat, jelikož neexistuje možnost nastavení přední vidlice a zadní centrál je nastavitelný pomocí matek na pružině s velice omezeným přístupem. Na tahu motoru a brzdách lze pozorovat jen velmi mírné zhoršení. Sedlo je i na dlouhých cestách stále příjemné, geometrie posedu také.
Na cestování je to skvělý stroj, není problém předjíždět (ani ve dvou s bagáží), nízká spotřeba a zatím spolehlivost. Na dálnici je pozitivní vysoká max. rychlost (cca 200 km/h) do cca 180 slušně zrychluje, taky umožňuje pohodovou stabilní rychlost okolo 150 km/h i více, ovšem to už se podepisuje na vyšší spotřebě benzínu (cca 6L/100 km) a větším náporu vzduchu na jezdce.