Do Gruzie na malorážkách aneb endemiti absolvují vyšší školu motorismu

Cestopis je o cestě tří endemitů, jejichž přezdívky použitý v tomto cestopise se mohou a nemusej zakládat na jejich vlastnostech či povoláních. Jde o Dřevorubce s motocyklem Jawa 250/559 ve vlastní úpravě mnou nazvaný „apokalyptic bike“, Ajťáka s Jawou 350/634+PAV41 a Seržanta (autor) s motocyklem – skútrem Aprilia SR GT 125.

Jak nás napadlo jet do Gruzie? To byl tak šílenej nápad z jednoho srazu – dnes spíše než Jaw, přátel Jaw -, že jsme se nakonec alespoň tři dohodli, že pojedeme. Oni by se další šílenci asi našli, ale ta dlouhá dovolená je problém. A někde možná je problém i faktor rodinnej. Nápad vzniknul, už ani nevim kdy. Možná byl totiž přes rok starej, než se uskutečnil. Do poslední chvíle asi moc lidí nevěřilo, že fakt pojedeme, a když už, že se taky vrátíme. U mě v práci si už každej řikal, co si po mě vezme.

Když už bylo daný, že jedeme a fakticky začaly přípravy, tak nějak jsme si rozhodili funkce, že Dřevorubec, jako nejzkušenější cestovatel, povede skupinu na trase. Ajťák bude přes peníze a já přes bezpečnost. Kdyby měl Dřevorubec lepší telefon a nějakej trvanlivej držák na něj, moh funkci plnit dýl než pár dní a docela mi odlehčit. Ajťák v rámci dovolený si pro jistotu místo mobilu vzal „kalkulačku“ a fyzickou mapu. Měl ale v rámci funkce nastudováno, co je kde potřeba platit a kolik zhruba jsou daný měny na naše. A držel i hotovost od každý měny. Ale to berte s humorem. Všichni jsme byli platnejma členama a museli jsme si na cestě pomáhat. Dřevorubec má zkušenosti z delších tripů mj. s ponorkou. Jak jsem pravil před cestou, buď se na ní vzájemně pozabíjíme, nebo z nás udělá bratry. Ponorka se nekonala.

Většinou přesný místa v následujícim textu neuvádim, ale neni problém se doptat. Nějak mi to nešlo kloudně vytahat z metadat fotek, ale mám to v nich, tak kdyžtak na vyžádání nějak indivindi to půjde.

Celou cestu jsme spali venku, nikdy nikde žádný ubytování. Jednou jsme teda omylem spali v kempu, ale pod širákem a stav jeho zařízení se rovnal skoro bez zařízení.

Berte v potaz, že následující text je hodně dojmologie a je odvislej od doby setrvání v každym státě/oblasti a taky trase průjezdu.

Na závěr úvodu chci taky říct, že jsme se snažili získat nějakej sponzoring. Představa nebyla o penězích, ale např. o oleji, sušenym mase, proteinovejch tyčinkách, kvalitních kuklách do helmy atd. Hrstka firem se ozvala s tim, že do naší expedice nepočítaj s prostředkama a popřály pěknej trip. Mrzí ale, že spousta firem se vůbec neozvala. Když se podívám na počet přečtení jinejch cestopisů nebo i mýho předchozího, řikám si „Fakt by se jim investice pár stovek nebo tisícovek za fotky a zmínění v textu nevyplatila?“.

Doufám, že čtení Vás bude bavit, případně i inspirovat. Přeju Vám i za kluky příjemný čtení.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE