Do Gruzie na malorážkách aneb endemiti absolvují vyšší školu motorismu

Sjezd z Omala byl taky dost náročnej. Ty pomníčky všude kolem cesty nejsou pro nic za nic. Cestou potkáváme skupinku GéeSařů z Čech. Nevypadali z nás tak v šoku. Taky už prej potkali před chvílí nějaký Čechy na baworákovi a KTM.

A jťák cestou ladí něco na PAVovi, nějakej ztracenej šroubek u kolečka. Taky někde dřívějc cestou vyklepal šroub z napínáku řetězu.

Dole na začátku tý dejme tomu nejhorší 50 km cesty, byla ambulance s posádkou. Byla tam i když jsme jeli nahoru. Pravděpodobně jde s ohledem na terén a ty pomníčky o předsunutou jednotku.

Sjezd se podařil a valíme na Tbilisi, bo máme informace o český hospodě – Kozlovně – ve Tbilisi. I na webu MZV jsou informace ke slavnostnímu otevření (tušim v roce 2016). No ve Tbilisi za šera až za tmy jsme kroužili kolem adresy, kde měla Kozlovna bejt. Po 1,5h hledání a dotazování místních (a zjištění, že poslední recenze je asi 3 roky stará), jsme došli k závěru, že restaurace neexistuje. Jinde bylo celkem draho, tak jsme skončili v Mc´áči.

Spaní jsme si našli docela daleko za Tbilisi. Ty jízdy za tmy nejsou v těchto státech s ohledem na stav silnic ničim příjemnym. Ale jako pankáči jsme chtěli spát někde venku a ne zrovna v parku ve městě. Ráno nás navštívili zase bačové, tak měli pokec s Čechoslovákama.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE