Rumunsko v roce 2022

Jde to po ránu trošku ztuha, ale po sprše a nějakým tom kafi sedáme do sedel a vzhůru do průsmyku. A je to tu, očekávaný, vysněný, opěvovaný a hlavně bájný Transfagarasan. Těším se, nevím co čekat, trošku i strach z toho, aby to nebylo to, co vlastně vůbec nechci. Ovšem realita předčila moje očekávaní. Přijíždíme k přehradě, pod kterou gentlemani z Top Gearu přenocují (samozřejmě je mi jasné, že to je tv show) a je to fakt velký. Nezbytná fotodokumentace a tradá dál, hnedle za přehradou je jeden medvěd, který se ledabyle rozvaluje vevnitř stožáru elektrického napětí. Fotit se mi narozdíl od motoristů zavřených v autě moc nechce. Přece jenom je to první setkání s medvědem naživo v přírodě. Mimochodem, už předevčírem nám přišla na telefon výstraha o skupině medvědů pohybujících se kolem magistrály, a také tam stálo i upozornění o tom, že krmit je není zrovna žádoucí. No nic, zážitek to byl silný ale jede se dál. Překrásnou krajinou na bezchybné silnici provoz minimální, dá se tu jet, z okolní krajiny, kopců a údolí i s jejich potoky a řekami, různými vodopády, ledopády a kamenopády je radost pohledět na tenhle obdivuhodný a krásný kousek země. Ještě lepší je ale jet po něm na motorce a pomalu si užívat to působení této úžasné krajiny na člověka. Než začneme stoupat do zatáček, které se vinou k vrcholu, tak se v jednom zákoutí kolem přehrady objeví skupina medvědů poklidně se rozvalujících na silnici a dělajících za trochu žrádla objekt k focení. Výjezd k vrcholu průsmyku Transfagaran je uchvatný, ty pohledy do údolí jsou okouzlující. Pak tunel a najednou se otevře krajina jak kniha, je to silný zážitek pro člověka, který vidí takovou krásu poprvé, notabene když ještě ke všemu vyjde počasí jako nám a je vidět až někam hluboko a daleko do údolí. Fotíme a užíváme si to místo, co to jde, pak zajdem do místního stánku na jídlo, je tu dost slyšet čeština. Zima je tu ovšem taky, takže potom, co se zdáme být dostatečně nabažení místem, sjíždíme dolů. Cesta už to není tak příjemná jako z druhé strany, je docela rozbitá, asfalt velmi hrubý a provoz o kapku silnější. Zakroucenější je ale více než z té strany, co jsme přijeli. Bylo by hezký si tu krásnou scenerii projet ještě zpět, ale Transalpina volá. Dole se opět loučíme s druhou skupinou, kteří mají Transalpinu projetou a přesunou se ku domovu, inu posvačíme při té příležitosti. My pokračujeme vzhůru za novými objevy v oblasti rumunských průsmyků. Musím říci, že jsem byl takovej na půl zklamanej, páč Transalpina na své spodní části není kdovíjak ikonická, čekal jsem víc (já blahovej).

Kolem vody cesta ubíhala docela svižně, překvapením byl kousek nedodělané silnice, za kterým odbočujeme doprava na křižovatce, u které je hospoda s docela velkým množstvím motorek. Pokračujeme po silnici lesem s tím, že ta Transalpina nebyla bůh ví co. Jenomže navigace hlásí odboč doleva, a co to? Silnice se rázem zúží a najednou začne stoupat a klikatit se tak nesmírným a krásným způsobem, že se musím nahlas smát do helmy jak úžasný množství euforie vstřebavám. Stavíme na to, abychom tu krásu okolí i té silnice zachytili na fotku, shodujeme se, že je to marný...to se musí zažít ! Zkoušíme sjet i kousek z hlavní cesty, jestli by nebyl o kapku lepší záběr z jednoho kopce v okolí, na konec nebyl, bo sem si málem zase ustlal na kamenech. Na silnici kousek před vrcholem nás vyprovodí smečka asi tří naštvanejch psů. Vypadají a vydavájí zvuky takové, jako by nás chtěli sežrat za živa. Užíváme si každičký kousek této famózní, úchvatné, nepopsatelně nádherné a strhující mozaiky kopců, silnic, dechberoucích vyhledů a scenerií, který jsem jaktěživ neviděl a na které do konce života nezapomenu. Chápu, že na někoho to zcela jistě působí zcela jiným dojmem, ale za mě to byla nejlepší možná volba, co se výběru směrů týká, kterými projet oba průsmyky. Nutno podotknout, že byl všední den, tudíž na silnici skoro nikdo nebyl a počasí jak malovaný. Dole ve městě Novaci mávají lidé posedávající na kraji silnice na motorkáře, aby si vybrali zrovna ten jejich penzion, takže si jeden vyberem. Cena ucházející a motorky jsou ve dvoře pod zámkem, jdeme se ubytovat. Večer ještě přijíždí parta nějakých Čechů na motorkách. Na stan jsme oba dost utahaní. Dnes to byl super den! Najeto krásných 250 km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE