obyč motorka. ani rychlá, ani pomalá, ani malinká ani velká, dobře vychovaná, příjemná na řízení
Motorka koupena od FIRMA:Honda Lety - Racing Team HJM (Dobř
Výška jezdce: 182 cm
První dojmy - první dojem - nikde ani škrábanec, jsem zvědav za jak dlouho si bandu odřu zipem, klíčema nebo přezkama :D dobrej dojem - všechno jde hladce špatnej dojem - jak nejedu zatáčku pod plynem, má snahu se zavírat řízení (ehm...kolo bylo o 0,2bar míň nafouklý)
Motorku bych doporučil pro - to je těžký... je totálně vstřícná, takže sveze kohokoli :-) taková děvka :D
Doplňky na motorce - Akrapovič, nosič+kufr Givi, silonový padáky, accell Al blastery, hrazdička na řídítka accell, Honda podblatník, Honda přední blatník jakože carbon, 25mm zvýšení řídítek accell, páčky Rutan
Recenze
zkopíruju sem text, co jsem psal na podzim jinam...
Miroslavovo CéBo
Vidíte to, ještě na podzim jsem byl přesvědčenej, že pro mě motorka nad 250cc nemá cenu a můj návrat na malý kubatury už je nafurt. Baví mě, tak co?
Jenže pak Honda ukázala novej Rebel. Doslova mě uhranul a všechny dostupný fotky jsem sjížděl nonstop. Najednou mi myšlenka novýho půllitříku nebyla tak cizí, na výstavě jsem si to oblezl a jal se Rebela objednat v Hondě v Letech. Složil jsem prachy v březnu a čekal. První Rebel se měl dovalit do ČR květen-červen. A tím to prohrál – měl jsem prostě moc času přemýšlet a pustit ke slovu rozum…
V hlavě přenastaveno na novou motorku, ale není náhodou to CB lepší volba? Širokej výběr gum v 17ti palcích oproti několika málo na Rebela, větší nádrž s dojezdem o 100km delším, LEDkový světlo vepředu, spousty příslušenství na výběr a podvozek s větším potenciálem kravit….no a taky na něj nemusím tak dlouho čekat…
V Hondě to naštěstí nebyl problém změnit a já si vezl dom tuhle černou mrchu. Jen na okraj – na fotce se mi fakt strašně nelíbí, naživo je to o malinko lepší a ze sedla je úplně super.
Nechal jsem si přidat kufr GIVI z praktickejch důvodů a Akrapovič z nepraktickejch důvodů (ehm…pro EURO4 musí mít nerozebíratelnej DB killer… změna zvuku nula, alespoň je lehčí a pěknej…)
Je říjen a máme natočeno k 7500km.
A napřed hezky ty blbý věci. Listuju katalogama zadních tlumičů, protože s rostoucí odvahou na rychlý zatáčky má tovární kousek tendence houpat. Nejvíc na srolovaný silnici, ale při rychlým překlápění to znervózní i na pěkný silnici.
CéBo bych si taky uměl představit s tlumičem řízení – snadný řízení totiž reaguje na nejmenší podněty a tlumič by to zklidnil. Když se povede zatáčka jinak, než pod plynem, je cejtit zavírání řídítek. Tenhle trabl umocní i malej rozdíl v huštění předního kola – místo 2,4MPa jsem měl 2,2 a motorka škobrtala jak v o tři čísla větších botách.
S naloženou motorkou na max měly dost práce brzdy. Přední jednokotouč s dvoupístkem se snaží, ale s rostoucí váhou se musí víc mačkat. Zadní brzda by snesla ostřejší desky, bo nástup má i po zajetí tupej. ABS bez připomínek – nastavený perfektně (jaj, škoda frajerskejch smyků zadního kola!).
Pro větší pohodlí jsem si prodloužil nožičky zrcátek, abych si nemusel uhýbat rukou při pohledu dozadu a podivně tvarovaná páčka spojky mě nahnala pro set CNC zkrácenejch s nastavováním (vřele doporučuju, ovládání spojky je rázem jak z jiný civilizace).
Co mi vadí o něco víc a postupně mě to vydeptává, to jsou ševelivý zvuky z motoru, nesoucí se zpod nádrže a hlasitý klapance z převodovky, který jsou sametu poněkud vzdálený. Zvlášť mezi 2 a 3 je to jak když upadne rytíř na schodech. Zmiňuju to schválně najednou, protože podezřívám jejich společnýho jmenovatele – továrnou předepsanej olej 10W30.
Motorka bez hydraulickýho šponováku rozvodovýho řetězu, bez hydroštelů na ventilech a přesto olej řídkej jak kdyby měla jezdit v zimě ve Finsku. Hodně to řeší zahraniční weby a právě ztišení mechanickejch zvuků a hladší řazení dává za pravdu použití obyč 10W40ky.
No a určitě bych uvítal ukazatel zařazený rychlosti, vyšlo najevo, že někdy neumím do šesti počítat…
Vážně rád si upravuju motorky alespoň trochu podle sebe. První, co mě napadlo při pohledu na nedotčenou funglovku, byla ochrana při pádu. Na řídítka jsem dal Al uzavřený oblouky a když už jsem kolem pobíhal s nářadím, namontoval jsem na origo řídítka hliníkovou hrazdičku z endura, která se flákala v polici.
Ve standartní nabídce padacích protektorů si nějak nemůžu vybrat. Ocelový rámečky musí překlenout dlouhou vzdálenost (rámu chybí spodní tahy) a všechna ta pásovina se mi moc nelíbí, silonový bobky taky nic moc. Abych měl čas přemýšlet, vyříznul jsem prozatímní silonový chrániče bočních vík motoru. Není to vážně etalon estetiky, snad to přes zimu ještě vyladím. Doplňuju to špuntama na přední osu, jednoduchou ochranou na výfuk a z druhý strany na kyvku. Nečekám od toho o moc víc, než zmírnění prvotního nárazu a zároveň doufám, že to neotestuju.
Je čas chválit!
Kdybych měl CéBo popsat jedním přídavným jménem, bylo by to „příjemná“. Jedu pomalu, rychle, rovně, v serpentinách, sólo, ve dvou, dvacet minut i bezmála celej den a motorka se pořád dobře řídí. Znamená to, že nebudí divočejší emoce? Nemyslím si. Chceš emoce, zvyš tempo, zkus dostat všechno z motoru i podvozku a to by bylo, aby jsi kyblík adrenalinu nevyždímal. Jasně, primárně ti to motorka nenutí. Ostatně i tohle je hodně o pilotovi – někdo k tomu přistupuje aktivně a vyhledává srandu a jinej sedí jak buchta a čeká, že bude pobaven…
V úvodu jsem pomluvil zadní tlumič, i přesto dává podvozek čitelně najevo, co chystá a důvěra v motorku je prakticky okamžitá. Sériový Dunlopy D222 tomu sedí a jedinou horkou chvilku s nima jsem zažil v průtrži mračen na zapadlý silničce, kde se střídaly fleky různejch asfaltů a jeden z nich poslal zadní kolo do boku. Ne moc, tak ani držka nebyla.
Po 7,5 tisících má zadní odhadem 40% vzorku, ale dálnice do ní zakously prstem citelnou plošku.
Motor – umí prdět plynule i pod 3tisíce s lehkou rukou a pak se nechá poslat bez reptání do červenýho. Po překročení sedmi tisíc otáček začne vibrovat – projev mírný dvouválcový neotesanosti (v rámci Honda standardu ,-) ). Spokojenost je i s výkonem, ačkoli je to jen 35kW – spoustu toho vynahradí elasticita motoru. I v Alpách ve dvou s věcma jsme měli pořád dynamickou převahu nad autama. Mimochodem maximálka je někde nad 180 a pohodlná jízda končí u 120km/h. Dá se zapřít a držet 140, ale dlouhodobě to moc nesvědčí krčním svalům.
Spojka jde výborně, lehce a záběr je čitelnej a konstantní bez ohledu na aktuální zahřátí motoru.
CB by klidně mohla být univerzální odpověď na věčný dotazy na fórech „co si mám koupit za moto?“. Umí od všeho něco a klidně nerozhodnýho bajkera rok-dva povozí, než si rozmyslí, co ho táhne nejvíc. No a když se vyvaruje kravin typu „omylem přidanej plnej plyn“, tak ho to ani nezahodí do kopřiv.
Dobrej úlet je spotřeba. Dlouhodobě výrazně pod čtyři litry a při vyklidněný jízdě klidně i tři. Navíc to za vás počítá palubní PC a display ukazuje různý varianty – průměr celkem, průměr za trip, okamžitou, kolik litrů proteklo během tripu… údaje spíš zajímavý, než nezbytný – na moto asi na spotřebu jezdí málokdo, ale dojezd 400km na nádrž se hodí. Osobně mě překvapil fakt, že při bezmála dvojnásobný rychlosti to žere stejně jak malej skútr.
Hodně kiláků jsme odjeli duo. Není to žádný třeskutý pohodlí, ale dá se. Hodina je v klidu, pak se začne spolujezdec vrtět a protahovat.
Překvapením je podsedlovej prostor. Vozím tam lékárnu, antipich sprej, rozšířenou sadu palubního nářadí a na dovču jsem tam naskládal i knoty, lepidlo, trn, tři bombičky na foukání a decku oleje pro strejčka Příhodu. Nečekanej prostor!
Co technický problémy? No neblněte…snad ještě dlouho ne... Jednou dopínanej řetěz a pak už jen kontroluju tlak v kolech a stav oleje, kterej je furt stejnej.
Nějaký resumé ? CéBo se mi na fotce furt nelíbí. Pak na ní sednu a cejtím se skvěle. Místo omrzení se mě čím dál víc baví. S odstupem jsem rád, že jsem jí vzal místo Rebela, protože umí víc, ačkoli na Rebela by se mi líp koukalo. Ale motorka není na koukání, ne?
Pěkná recenze a samozřejmě pěkný CB
Pěkně sepsáno dobrá volba.