1988. Konečně. Konečně pořádná motorka. Jedno jaká, hlavně čtyřtakt, čtyřvál, prostě motorka s velkým M.
Motorka koupena od kamaráda - Dobré. Seriózní.
Výška jezdce: 180 cm
První dojmy - První jízda aniž bych věděl, že ji koupím. Kamarád neuvažoval o prodeji. Nejdříve jsem opatrně pomalu přidával plyn asi na 5000 ot/min. Měl jsem pocit, že to zase tak velký rozdíl vůči Jawě není. Konec konců Honda byla o 90 kg těžší. Ale pak jsem přidal víc a dostavilo se něco, co ani skvělý sex nenahradí. Psal se rok 1988 a nedá se to ani pořádně popsat.
Recenze
Byl začátek srpna 1988 a konečně jsem ji měl, Hondu CB750K. Stála 80.000,-Kčs. Jestliže nyní je dobrý plat řekněme 15.000,- Kč, pak tehdy to byly 2.000,- Kčs. Nová Škoda Favorit stála 88.000,- Kčs. Asi není třeba vysvětlovat, co je to vůle. Jezdil jsem 1000 km týdně. Prostě furt jak to šlo. Těžko vysvětlit pocity. Už jen motorkáře s něčím podobným člověk potkal tak 2x do měsíce, pokud nejel na sraz. Tam se to "zahustilo". Ale třeba pár zážitků. Žil jsem tenkrát v Blavě a jel jsem s kočkou na víkend za kamarádem do Bánské Bystrice. Tam jsem ji vysadil, vzal přilbu a jel do Prievidze pro dalšího spolužáka. Cestou jsem v Handlové vzal stopaře. Měl jsem druhou přilbu, tak proč ne. Myslím, že si to doteď pamatuje a vypráví o tom vnoučatům. Ani teď stopaře moc často někdo na pořádném biku nevezme a co teprve v roce 1988. Lidi měli i poněkud jiné vnímání rychlosti. Cestou zpět na konci jedné dědiny se nás zase nějaký "frajer se šestnáctkou žigulikem" pokoušel předjet. Tak jsem mu i na tu brumlající pětku vysvětlil, kdo je tady pánem. A po víkendu na chatě nad BB do Blavy v pondělí ráno za hodinu čtyřicet. Bylo to 220 Km, dálnice jen 60 km.Nebo koncem srpna jsme si s kočkou udělali dvoudenní výlet do Pešti na Koncert za lidská práva (krom jiných Sting, Gabriel, Springsteen). V ČSSR něco nepředstavitelného. Jeden den po Pešti, spánek v tramvajové zastávce na konečné. Vypadala jako od Jurkoviče. Hondu jsem postavil do vchodu a ráno, ač pršelo, nás nikdo nebudil. Pracující čekající na tramvaj mlčky hleděli na krasavici Hondu. Odpo vyčerpávající ca. 8mi hod koncert na Népstadionu a v noci pak domů. Tehdy jsem zažil i jediný mikrospánek na motorce. Ve stodvaceti jsem předjížděl auto a probral se, jak na mě blikají a troubí auta z protisměru. Bez štěstí nejde nic. Za devět týdnů devět tisíc km. Pak nastal problém s měrkou oleje a protože Honda tak trochu olej žrala, tak jsem ji zadřel. Problém. Za bolševika u nás skoro neřešitelný. Ale v létě 89 bolševik trochu ulehčil výjezd na západ, tak šup tam pro motor. Byl z CB900F. Kamarád ji měl, přeměřili jsme, co se dalo a tak jsem jel skoro "na jisto". Padl tam jako ulitý. Po čtyřech hodinách práce s kamarády okamžik vzrušení, pravdy a poté, co motor po krátkém zachechtání naskočil, i slasti. A dokonce jsem změnu oficiálně legalizoval. Nyní něco nepředstavitelného (u motorek). Prostě jsem toho esenbáka v té kanceláři přesvědčil, že to tam pasuje, nic jsem neupravoval, že Honda dělá jeden podvozek pro dva modely a ať se jde podívat. Nešel, ale podepsal a orazil TP. Měl jsem naprostý originál, Hondu CB900K. Vydržel jsem s ní do léta 1990. Pak nastal čas koupit si to, co jsem chtěl od dětství. Kawasaki.
P. S. Fotku vlastní motorky mám jen tu jednu a je už s motorem 900 a výfukem 4>1 k tomu. Orig byl 4 > 4, tak jak je to na dalších už jen ilustračních fotkách.
V roce 1987 měl kamarád ve svém pokojíku velký obrázek červené čtyřválcové Hondy CB ( obsah už nevím ). Slintali jsme při pohledu na ten úžasný stroj a v té době jsme věděli, že to bude na dlouho jen sen. Je vidět, že jsi byl zapálenější a svůj sen jsi uskutečnil. Za to máš
a můj obdiv.
co napsat k takovému motocyklu ježděnému v době komunismu v roce 1988?Nevím,ale ten den kdy se zhmotnují sny si budeme tamatovat po zbytek života...
pěkná motorka... a podle toho co píšeš, je vidět, že jsi motorkář narozdíl od spousty pozerů, kteří na motorkách jezdí dnes...