Aprilia Tuono V4 1100/RR (2015)

Tuono se překládá obvykle jako hrom nebo hřmění, ale v italštině má význam také jako hromový rachot nebo řev, něco co způsobuje Thor svým Mjölnirem. A je to přesný popis zvuku který motocykl vydává a jak působí.

Více fotografii

Motorka koupena od spajazacatecnik - Naprosto férové a příjemné jednání. Motorka taková, jaká byla v popisu a navíc mi jí nezištně dovezl z Děčína do Prahy.

Výška jezdce: 187 cm

První dojmy - Na zkušební jízdu jsem nastupoval se směsicí nadšeného očekávání i obav. Měl jsem za sebou dvě slušné sezony na pilotážně poměrně náročném interceptoru typu GSX-R 750 K2, takže jsem nepochyboval že to zvládnu, spíš jsem se bál že mi Tuono nesedne a že skončím se zlomeným srdcem. Moc jsem ho totiž chtěl. Ale obavy byly zbytečné. Adaptoval jsem se doslova po prvních pár metrech a smál jsem se do helmy jak malej kluk. To že se skoro při každém vrknutí heftem stroj staví na zadní je jen taková třešínka na dortu. Víc mě fascinuje až arogantní samozřejmost, s jakou se nechá vodit do zatáček. Jako by mi chtěl říct: No tak jo, to sme dali docela dobře, ale já umím víc. Co ty?

Motorku bych doporučil pro - Rozhodně bych motorku nedoporučil někomu, kdo není trochu vyježděný, nebo to nemá v hlavě srovnaný, na to umí být moc agresivní. Stačí ale přepnout z testosteronu na šedou kůru mozkovou a zjistíte že pověst zabijáka je přehnaná. Ve skutečnosti je to (dlužno podotknout že i díky elektronice) docela hodná a skvěle ovladatelná motorka.

Recenze

Proč jsem si stroj vybral? Po GSX-R 750 jsem chtěl něco současně zábavnějšího, pohodlnějšího na silnici a silnějšího. Autobus typu ZX-14R jsem přes počáteční sympatie zamítl pro jeho hmotnost a jednoznačný důraz spíš na cestování. Prostě moc krotké. Líbil se mi Monster, ale se svými necelými 190cm jsem se na něj nedokázal plně adaptovat. Taky motor mě úplně nevzal za koule. Poté co vypadlo zpočátku logické GSX-S, nelíbilo se mi především vzhledem, ale tak nějak ani celkovým projevem, zbyli vlastně SuperDuke, S1000R a Tuono. Z těch tří pro mě bylo nejcharizmatičtější právě Tuono, nejlíp už V4 a ideálně 1100. A jedno takové si mě našlo. Modré, modrou mám rád, a mohl jsem si ho dovolit.

Design
Nemůžu si pomoct, mě se nejvíc líběj vpodstatě jen dvě generace Hromovládce. Ta úplně první, co vycházela z Mille a ta současná. Na těch ostatních mám problém s proporcionalitou nebo až příliš hmyzím výrazem. První generace je vyjímečná vlastně absencí prvoplánového designu, je zcela podřízena účelu, proto mi nejvíc ze všeho připomíná stíhací letadlo a ta poslední je pro mě ukázkou toho, jak má vypadat spolupráce Designu s Technikou a Aerodynamikou. Výsledkem je totiž něco fantastického, až skandinávsky střízlivý a funkční design evokující Saaby, ovšem lehce říznutý italským žárem vášně. Přesto podle mě nerespektuje módní trendy a není prvoplánově líbivý. Určitě to není kundolap a nebude se líbit úplně každému, ale to nakonec i oceňuju.

Zvuk
O zvuku Tuona jste toho jistě četli hodně. A je to všechno pravda. Už na volnoběh zní zlověstně, každé vrknutí plynem je jako zahřmění a pod plným plynem je to hotový Ragnarök. Zvlášť když vyndáte z Akrapa tlumivku. Teda on se samotný zvuk moc nezmění, jen se zintenzivní. Tak desetkrát. Bude vás ohlušovat, bude vám drtit bubínky, ale budete chtít víc a znovu. Není to jekot řadového čtyřválce, hukot tříválce, ani staccato jednoválce, je to něco jako přicházející bouře. Harmonie absolutního zla.To co se z Akrapa line při plném plynu nebo při podřazování je slovy naprosto nepopsatelné. Permanentní ejakulace. K motorce jsem dostal i potrubí nahrazující katalyzátor (racing use only ;) ). S tím to je ještě o něco lepší a ty zvukové efekty při podřazování nebo použití quick shiftu jsou teď dokonalé. Každopádně takový výplach mysli, jaký mi dává Tuono bez tlumivky jsem zažil opravdu jen kdysi když se na leteckých dnech ještě smělo lítat nad diváky a přežehlil mě na plnou forsáž letící Viggen nebo když to kovboj s F-15 vohnul nad náma do tak prudký svíčky, že byl cítit žár z forsáží! Prostě absolutní porno!

Aerodynamika
Očekával jsem, že rychlá jízda nebude kvůli vzpřímenější poloze a menšímu aerodynamickému štítu tak příjemná jako byla na GSX-R, ale skutečnost je taková, že je jiná, ale ne nutně horší. Při první rychlé jízdě na dálnici jsem byl překvapen, jak dobře aerodynamický štít funguje. Nezaznamenal jsem žádné nárazy vzduchu na helmu, ani snahu strhnout mi ruce z řidítek nebo příliš velký tlak na hrudník. Ano, tlačí to hlavu dozadu až je to nad 180 nepříjemné, ale když se skloníte blíž přístrojovce, je to snesitelné. A pak teprve si uvědomíte jak rychle jedete. Pro Tuono není problém během chvilky dosáhnout 257 km/h a pro vás nebude problém se na něm udržet.

Pohodlí
Tady se budou názory lišit podle toho, z čeho jste na Tuono přesedali. Já tvrdím že je pohodlné a jízda na něm neunavuje. Jenže já přesedal z GSX-R K2. Pokud jste předtím jezdili na cesťákovi, asi budete jiného názoru.

Zavazadlový prostor
ERROR! Trunk not found!
Nemá, nic takového Tuono nemá! Pod zadní sedlo nedáte ani kreditní kartu a pod pilotem zabírá jediné dva volné centimetry krychlové balíček s nářadím. Tak proti tomu byla Gixx stěhovák, tam se do zadní podsedlovky vešla lahev Jacka Danielse.

Podvozek
Co mě překvapilo jako první je to, jak je motorka neutrální. Jede prostě tam, kam jí pošlete. Dává jasně najevo že chce do zatáčky plyn a pak se stává mírně pretáčivou. S vypnutou trakcí nebo na její nízký stupeň vás bez nebezpečí nechá jet mírně slajdem. Stabilita je ještě neochvějnější než u GSX-R, se kterým jsem se ovšem musel v některých režimech prát. Tedy ne že bych Tuono nemusel někdy do zatáčky rvát tak trochu silou, což mi stejně vyhovuje, ne že by zadek i přes kontrolu trakce někdy nebyl nervózní, ale dohromady z toho všeho stříká jistota a taková ta neomalená elegance a podvozek nerozhodí ani ostré brzdy až do apexu. Kapitolou samotnou pro sebe jsou prudké výjezdy ze zatáčky, kdy ta bestie klidně ještě v náklonu zvedne přední kolo. Tady už to musíte mít trochu v ruce a buď se tomu vyhnout nebo počítat s tím že to není Factorka a neřízený tlumič Sachs, i když hodně pomůže, nefunguje úplně tak jak by si člověk představoval.

Motor
Thora dělá Thorem jeho mocný Mjölnir a Tuono dělá Tuonem jeho mocný V motor. Asi nemá smysl sem psát nějaká čísla, ty si najdete ostatně snadno. A žádná čísla stejně nedokáží popsat to, co se začne dít jakmile tlačítkem startéru probudíte tuhle běsnící bestii.
První co vás napadne je, že je motor nekultivovaný. Do 4000 otáček sebou škube a kope okolo sebe tak, že jsem (zbytečně) vyměnil řetěz, protože jsem ho považoval za odskákaný. Po hladkém projevu motoru Gixxera není divu, na tohle jsem opravdu nebyl zvyklý. Jenže to se vám jen Tuono snaží naznačit, že tady není žádná sranda, že máte pořádně vzít za heft. A jakmile ho poslechnete, motor se rozjede jako zběsilý a vy nechápete, jak to vydrží řetěz a jak to pobere zadní guma. Z Akrapa se line ryzí inferno, drsný ale přesto jasný zvuk tak pevný, že je až hmatatelný a motorka s vámi vyrazí vpřed s razancí katapultu na letadlové lodi. Řadíte nahoru. Bez ubrání plynu, má to rychlořazení, elektronika jen na moment vypne zapalování a jakmile rychlost zapadne, motor už zase nemilosrdně rve zadní gumu. Kdyby to mělo dost rychlostních stupňů, možná byste mohli zrychlit až na rychlost světla, tahá to neuvěřitelně na jakýkoliv rychlostní stupeň. Jedete dejme tomu 220 na šestku a přidáte plyn. Jen tak, bez podřazení. A stejně cítíte, jak se ta věc pod vámi vzpíná a prudce zrychluje. Máte tam plnej céres, 10 000 otáček, 200 na pětku, přijde horizont a Tuono jde plavně do svíčky. Jen tak, bez náznaku nervozity. Pokud máte vyplou trakci, stačí jemně ubrat plyn, pokud je zaplá, nemusíte dělat nic, stroj se sám srovná na horizont.
Jo, je to něco naprosto jiného než sametově hladký chod japonského řaďáku, na který jsem býval pyšný. Ale ono to vypadá, že to budu mít radši! K řaďáku už se prostě nevrátím.

Elektronika
Tuono má tři režimy řízení motoru, osum nastavení kontroly trakce, tři stupně citlivosti ABS a anti wheelie a launch control. Zatím jsem všechno nevyzkoušel, ale jedno můžu říct. Nejlepším vysvědčením pro elektroniku u motorky je stav kdy víte že funguje, třeba zuřivě bliká kontrolka trakce, ale vy vlastně na chování motorky necítíte, že by se něco dělo. A právě tak funguje elektronika u Tuona.

Jízda
Než jsem se dostal k motorkám, jezdil jsem silnými auty, létal sportovním letadlem a řídil plachetnici v bouři. A pak jsem jako svou druhou motorku měl GSX-R. Ale nic z toho mi nedalo takové uspokojení a pocit z ovládnutí něčeho opravdu mocného, jako když jsem poprvé ohnul Tuono do prudké zatáčky a pak si vyzkoušel maximálku. Myslím že podobné pocity zažíval Thor, když si poprvé vyzkoušel Mjölnir. A víte co? Já myslím že i on by Tuono chtěl. Dost možná už ho má.

Abych jen nechválil, na delší přejezdy to není. Proto k Tuonu uvažuju ještě o něčem cestovnějším. Třeba K1300R.

Noční let
Jakkoliv je na Tuonu radost jezdit ve dne, v noci se mi nepodařilo v zatáčkovitých pasážích najít rytmus. Světlomety sice chrlí dostatečnou záplavu světla, ale ta je soustředěna do poměrně omezené oblasti nepříliš daleko před motorkou. Dálkové světlomety moc nepomohou, protože osvětlená oblast se ještě zúží a jakmile položíte stroj do zatáčky, nevidíte kam jedete. Asi si zkusím pohrát s nastavením světel tak, aby se při zapnutí dálky nevypínala světla tlumená.

Celkový dojem
Nevěřil bych že mě po GSX-R, kterou jsem dlouho považoval za dokonalou ještě dovede takhle vyvést z míry motorka. Jsem z Tuona nadšený jak malý kluk a nemůžu se dočkat každé další jízdy. Zvláštní je, že Gixxero mělo ženskou přezdívku a také jsem o něm přemýšlel jako o TÉ motorce. O Tuonu mluvím ale automaticky v mužském rodě, je to Hromovládce, prostě můj kamarád se kterým děláme vylomeniny.

Servis a údržba
Italové umějí dělat krásné a brutálně výkonné stroje, ale jaksi zapomínají na to, že každá mašina potřebuje být udržována v optimálním stavu a i jinak servisována. Jak jinak si vysvětlit tu vyčerpávající práci na půl dne, pokud chcete vyměnit vzduchovej filtr a svíčky? U Gixxera mi na to stačila slabá hodinka. Dobře, smířil jsem se s tím, že musí dolů boční kryty a nádrž. Chápu že musí ven celej airbox. Ale proboha ty kabely co nedovolujou odklopit horní víko airboxu navrhoval kdo? Nakopat do testicoli!
Airbox je krom nepřístupnosti taky navrženej úplně debilně a to tak, že netěsní, takže co mé oči v boxu za filtrem viděly... pláčem zkrvavěly!

Spolehlivost? Za dvě sezóny a 15 000 km jsem neměl vážný problém. Všechno funguje. Motor je mechanicky poměrně hlučný, ale to je jeho vlastnost. Přesto v dohledné době budu muset vyměnit napínáky rozvodů. Tím jsou nakonec Italové pověstní.

Epilog
Životní pouť mého Tuona zakončila přehlédnutá zatáčka nad Litvínovem a následný tečný náraz do stromu. Seběhlo se to naštěstí pro mě tak, že větší část energie nárazu absorboval můj věrný oř a ne já. Já srostl prakticky bez následků, ale Tuono to už nerozchodilo. Sbohem kamaráde, budu v dobrém vzpomínat.